Jste v Přerově na týdenním soustředění, co vy osobně potřebujete nejvíce vypilovat?

Já už v podstatě nic (směje se). Za ty roky jsem se opravdu naučil skoro, skoro všechno. Akorát ta fyzička mi trochu chybí. Ale sám sebe jinak musím pochválit, protože rok od roku hraju líp.

Jakou tenisovou zbraní porážíte své soupeře?

Největší zbraň je hlava. Chytrost. Jsem tady v podstatě jediný chytrý. No, možná ještě dva, tři se mi trochu vyrovnají. Pro nás, co jsme z Menzy a máme IQ přes sto šedesát, je to jednoduché. Já hraju hodně hlavou, což tady všichni většinou těžko snáší.

Máte nějaký tenisový cíl?

Přežít. Mým tenisovým cílem je ten týden přežít a ve zdraví se vrátit domů, protože už jsem si tady jednou zlomil žebro a malíček.

Obkoukal jste od někoho styl, jakým hrát. Máte nějaký vzor?

Zkoušel jsem podle Nadala, ale poslední dobou se mi nějak přestal líbit, tak zkouším Djokoviče, ale teda taky nic moc. Už jsi si ale nově vyhlídnul Nishikoriho. Japonce, takový samurajský typ, vždycky jde do všeho vehementně. Myslel jsem, že bych ten kodex bushido v tenise konečně aplikoval do praxe.

Vy osobně se raději díváte na mužský nebo ženský tenis?

Na mužský tenis, pinkání mě moc nebere. Ale když hrají dobré nebo hezké baby, tak se to dá vydržet…ale těch je málo.

Trénujete přes rok pravidelně nebo to vždy doháníte až v Přerově?

Pravidelně ne, to tak ještě! Nejhorší ze všeho je pravidelný trénink, to mi potvrdili i doktoři. Nejvíce mrtvých lidí je sportovců, co pravidelně trénují. Když ležíte, není žádná akce, ani reakce. Chápete? Organismus odpočívá. Ovšem jen vstanete a uděláte první dva kroky, už následuje protireakce organismu, ale to je ještě pořád dobré. Když jdete, běžíte, je to horší, načež když ještě trénujete, tak je to v čudu. Nesmíte to přehánět, nic se nesmí přehánět! Hlavně trénink ne! U nás dřív hrály některé tenistky výborně, jenže teď už jsou přetrénované a nejde jim to.

Takže tím to tedy je…

No jo, tím to je, u hráčů taky.

Vzpomenete si na vaše největší tenisové vítězství?

Jednou jsem byl tedy v tenisovém turnaji druhý. Hrál jsem tehdy s Peťou Huťkou mladším proti Slávovi Dosedělovi a prohráli jsme až v tiebreaku 6:7. Jednou jsem hrál dokonce takový legrační zápas, Lendl hrál se Šípem, já s Milošem Mečířem, ale to bylo jen tak rekreačně, taková show. Nešlo o to, kdo vyhraje, ale kdo víc pobaví.

Kolik míčků z vaší rakety už tady skončilo v Bečvě?

Tam nedostřelím, máte rozum? (směje se) U mě to nehrozí. Jsem rád, že dopinknu na konec hřiště, natož tak do Bečvy.

Vidím, že tu pijete kofolu, a co pivo? Dáte si někdy?

Pivo vůbec nepiju, pivo mi nechutná. Piju buďto tvrdé nebo kofolu. Anebo to kombinuju (směje se).

Kolik za ten týden rozdáte autogramů?

Ale tak jó, tuhle jsem dal tři. Nebo čtyři. Nikdy nevíte, kdo přijde. Před lety za mnou chodila i mladá děvčata, teď už chodí babičky. Trošku se to hold změnilo.

A co říkáte na zdejší holky, teda babičky, líbí se vám?

Přerovské holky jsou nádherné, škoda, že mě nechtějí, ale jinak zájem by byl. Padesátiprocentní. Já o ně zájem mám, ony ne (směje se).

Pokolikáté jste tady v Přerově na akademii?

Jezdím sem už hodně dlouho. Řekl bych, že tak podesáté, možná podvanácté.

I Vašo Patejdl říkal, že je tady podesáté…

Tak to já jsem tady ještě déle než Vašo, těch dvanáct roků to bude. Možná třináct.

Celý týden je tu spojený i s večerními kulturními akcemi, kolik toho za ten týden naspíte?

Jó, tak třeba všichni trénují a já spím. Já jsem takzvaný volný hráč, který není zařazen do tréninkového programu. Takže trénuju, až když mi organismus řekne: „Jdi na to!"

Takže něco jako Jarda Jágr…

Přesně tak. Když mi organismu řekne, lež, tak ležím. A třeba ve dvanáct hodin vstávám k obědu a po obědě bych si i zatrénoval, ovšem kdybych neměl to knedlo, vepřo, zelo. To zase organismus řekne: „Tak tohle ne, chlapče, jdi si zase lehnout." A tak třeba uplyne krásný den, aniž bych sáhnul na raketu (směje se).

Já se řídím svým organismem, nemůžu dělat něco násilím. Nejhorší je, když děláte něco násilím, to vám pak organismus vrátí.

Ale jinak Jarda Jágr je můj vzor i kamarád, já se s ním léta znám, ten taky trénuje, když mu tělo řekne: „Jardo, pojď na to!"

Někdy i o půlnoci…

I o půlnoci. Vstane, jde si zabruslit… No já taky někdy vstanu, jdu do hospody a trénuju (směje se).

Všiml jsem si, že vy do Přerova jezdíte i častěji, nejen na tenisovou akademii…

Jsem tu často, mám baráček v Luhačovicích, takže sem jezdím za Petrem Huťkou…občas zaběhnu na kafčo do Cylindru na náměstí. Přerov se mi docela i líbí, je příjemný. Vždy, když jedu přes Přerov, dávám si kafíčko na té samé pumpě. Ženské už mě tam znají…vsadím si sportku a jedu dál.