VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kouč Buček: Se sezonou jsme spokojeni

Přerov /ROZHOVOR/ – Zubr extraliga, nejvyšší soutěž házenkářů, skončila a hráči si teď užívají zaslouženého odpočinku. Pro nováčka z Přerova dopadla velmi dobře, když Sokol HC Přerov obsadil 9. příčku a s přehledem se udržel mezi republikovou špičkou. Teď je tedy ten pravý čas bilancování a plánování na příští ročník a na tohle téma jsme se pobavili s Richardem Bučkem, předsedou přerovského klubu a zároveň trenérem extraligových házenkářů.

24.5.2010
SDÍLEJ:

Richard BučekFoto: DENÍK/David Klein

I když jste v sezoně 2008/2009 první ligu nevyhráli, přesto jste se objevili v extralize. Jak to celé vzniklo?

Chtěli jsme si ten postup vybojovat přímo na hřišti, ale to se nám bohužel nepodařilo. Poté však došlo k dost podstatným událostem. Z extraligy se odhlásily celky Bystřice pod Hostýnem a Hustopeče a po postupu Dvora Králové tam bylo stále ještě jedno volné místo. V té době jsme se nějak potkali s panem Plškem, předsedou Spartaku Přerov, který nám nabídl možnost hrávat v tenisové, dnes už sportovní hale.

Vzhledem k tomu, že tato hala je velká a odpovídá všem parametrům, tak jsme požádali dodatečně Český svaz házené, jestli by nás tedy nemohl zařadit na volné místo do extraligy, jelikož jsme věděli, že na to místo žádného kandidáta nemá. Výkonný výbor to projednal, stejně tak i družstva extraligy, a na základě souhlasu jedněch i druhých jsme do nejvyšší soutěže byli dopsáni.

Prvotním cílem pro vás jako nováčka bylo určitě extraligu udržet. Nemýlím se?

Přesně tak. My jsme do extraligy vstupovali sice s hráči, kteří s extraligou zkušenosti měli, nicméně věděli jsme, že to pro nás bude těžké. Je to přece jen něco jiného než ta první liga. Prvořadý cíl byl tedy udržet extraligu i do další sezony.

Na které hráče jste nejvíce sázel?

Jelikož házená je kolektivní sport, tak jsme věřili, že všichni hráči, které jsme vybrali, jsou schopni odehrát v extralize svůj díl. Samozřejmě někdo více, někdo méně.

Rozhodující hráči, na které jsme sázeli už od začátku sezony, byli ti, kteří už s extraligou zkušenosti měli, což znamená Martin Kavka, Tomáš Pernička, Kamil Zemánek, Mojmír Valášek, plus Tomáš Bechný. Ten tuším extraligu nikdy nehrál, ale patřil tím, že měl dobrou školu ze Zubří, ke špičce v první lize, takže bylo jasné, že by se mohl prosadit i v nejvyšší soutěži. Nemohu zapomenout také na Honzu Hubáčka, který hrával extraligu v Hustopečích.

Samozřejmě postupem času poté přišli další hráči, kteří nás posílili tak, abychom mohli rozložit zátěž na více lidí.

Sezonu jste nezačali vůbec špatně a silné soupeře jste dost potrápili. Vždycky tam ale chyběl ten poslední krůček k vítězství…

Sice jsme v kádru měli hráče s extraligovými zkušenostmi, ale většina z nich zase nebyla takových těch lídrů ve svých týmech. Určitě nám strašně moc pomohli, ale i oni občas podlehli chybám z přemíry snahy rozhodnout utkání. Myslím, že ostatní hráče, kteří tyto zkušenosti neměli, zase zdobila chuť bojovat. Projevovaly se u nich ale zase nedostatečné zkušenosti.

Hráli jsme dobré zápasy, ale chyběla nám určitá zkušenost, například v útoku zpomalit hru, uklidnit to, podržet míč a uhrát na soupeřově půlce co nejvíce času.

O vaší desáté příčce po základní části rozhodovalo až poslední utkání s Jičínem, které jste zvládli a do skupiny play-out tak dostali dva body k dobru. Jak tedy hodnotíte těch 22 zápasů v základní části, z nichž jste vyhráli pouhé 3?

Náš prvotní cíl byl samozřejmě extraligu udržet, ale měli jsme takové přání, skončit po základní části nejhůře desátí z důvodu bonifikace. Z 22 utkání jsme získali jen 7 bodů, což není mnoho. Přiznám se, že jsem počítal, že bychom se měli pohybovat na 12 až 15 bodech zhruba.

Domácí zápas s Kopřivnicí se nám těžce nepovedl. Psychicky jsme to nezvládli, k tomu se přidaly nějaké herní výpadky, a bylo zle. Měli jsme určitě zvítězit ve Frýdku-Místku a ve Dvoře Králové. Ztratili jsme doma zbytečně body s Třeboní vyloženě nedisciplinovaným výkonem. Celkem to dělá 8 bodů navíc a už bychom byli tam, kde jsme chtěli být.

Mezi základní částí a play-out přišla třítýdenní herní přestávka, po které se vám začalo nebývale dařit. Čím si to vysvětlujete?

Věřil jsem, že ten kádr je dost silný na to, abychom odehráli lepší zápasy v základní části. Myslím, že nám hodně pomohlo, že hráči si v posledním kole s Jičínem dokázali, že na ta družstva od pátého do osmého místa mají a že v domácím prostředí jsou schopni s nimi hrát vyrovnaná utkání.

Pravdou ale je, že v play-out vlastně hrajete s týmy ze spodu tabulky. Nicméně bylo to psychicky náročné, protože v nadstavbě už hrajete opravdu o všechno a nemůžete si dovolit nic zkazit.

Hodně nám pomohla přestávka, ve které jsme se zaměřili na fyzickou přípravu, protože víme, že naše družstvo většinou v minulých sezonách v první lize v jarní části mělo problémy s fyzičkou. Velice nám pomohl kondiční trenér Jirka Mužík, který s kluky udělal veliký kus práce. Rovněž se nám povedlo několik přípravných utkání, a tak si hráči začali více věřit. Byli si však vědomi, že pro úspěch musí hrát všechny zápasy na doraz.

No a také nám pomohlo, že jsme úspěšně vstoupili do nadstavbové části. Doma jsme naplno bodovali a navíc jsme zvítězili v Třeboni. Tyto dva zápasy rozhodly o tom, že družstvo se psychicky srovnalo a uklidnilo. I u těch, kteří občas hráli nervózně, tak najednou bylo vidět, že si věří.

Ve skupině o udržení jste odehráli dobré zápasy a všech šest vyhráli. Sezona tedy skončila nad očekávání dobře a 9. místo pro nováčka soutěže je určitě velkým úspěchem. Takže maximální spokojenost?

Maximální spokojenost samozřejmě nikdy není (smích). Určitě jsme spokojeni, splnili jsme jak ten první cíl udržet se, tak i ten druhý, a to umístit se do desáté pozice. Samozřejmě hráči před začátkem sezony věřili, že za určitých okolností bychom se mohli dostat i do play-off, což se nám ale z uvedených důvodů nepodařilo. V žádném případě však nemohu říci, že ta sezona byla neúspěšná. Naopak, můžeme být spokojeni. První rok jsme to zvládli se ctí. Pominu-li snad dva zápasy, kdy jsme těžce padli, a to doma se Zubřím a v Jičíně. Jinak jsme ani ty výsledky se silnými celky neměli nějak extra špatné.

Na brankářském postu jste během celé sezony vystřídali tři gólmany, než jste našli Jiřího Bavlnku, který se ukázal jako ten pravý. Proč to tak dlouho trvalo, respektive proč se neprosadili gólmani před ním?

To je trošku složitější. My jsme v prvé řadě sázeli na Míšu Kosatíka, který už měl s nejvyšší soutěží zkušenosti. Měl trošičku ztíženou úlohu, protože přece jenom začátek sezony byl pro nás náročný. Měli jsme silné soupeře a přiznejme si, že obrana mu také nějak extra nepomohla. Některá utkání odchytal velice dobře, měl samozřejmě i nějaké výpadky, ale nemůžeme říci, že zklamal. To v žádném případě!

Potřebovali jsme k němu ale někoho, kdo by ho nahradil, když se mu nebude dařit. Protože Saša Kličuk už byl zde více méně jen, aby dohrál sezonu, vzali jsme Pepu Poura, který byl volný. Chtěli jsme jej vyzkoušet. V přípravě se nám jevil poměrně dobře, odchytal také nějaké mistrovské zápasy na velmi dobré úrovni. Jenže tam byly nějaké problémy v rámci družstva. Ne vše si sedlo tak, jak by mělo. Měl problémy s docházkou, takže na základě toho jsme se rozhodli využít možnosti příchodu Jirky Bavlnky, který byl volný, a vzít ho do té rozhodující části sezony. A byla to dobrá volba. Je pravda, že Bavlnka se stal jedničkou, ale Kosatík to vzal jako správný sportovec a vytvořili spolu dobrou dvojici.

Tomáš Bechný je střelec, což předváděl už v první lize. Věřil jste, že by se mu takhle mohlo dařit i v extralize? Navíc aby získal korunu krále střelců?

Přiznám se, že Tomáš mě hodně překvapil. O tom, že má velice dobré základy a buldočí povahu ze Zubří, to jsme věděli. Proto jsme ho chtěli do Přerova už v té první lize. Věřili jsme, že je schopný zahrát dobře, potáhnout družstvo, ale musím říci, že překonal všechna naše očekávání.

On je totiž navíc ještě klasická spojka, i když i z postu pivota měl nějaké zkušenosti. Jenže když jsme došli do extraligy a neměli jsme žádného velkého a těžkého pivota, tak jsme vybrali tu jedinou možnou variantu, která byla, postavit tam Tomáše.

Úvodní zápasy zahrál dobře, chytil se a pak v podstatě družstvo táhl v útočné fázi. Dával důležité branky. Je v něm poměrně hodně velká perspektiva, takže se s ním dá bez problémů pracovat.

Před sezonou se vrátil Martin Kavka, který ukázal, že je skvělý hráč a má ještě kam růst. Navíc máte v týmu nejlepšího střelce a další zkušené hráče typu Tomáše Perničky. V brance skvělého Bavlnku. Nebojíte se trochu, že si klíčové hráče po úspěšné sezoně vytipují klubu zvučnějších jmen?

To už se děje. Nám bylo jasné, že když se jim bude dařit tak, jak se jim dařilo, tak že to nebezpečí tady je. Víme, že nemůžeme konkurovat těm nejsilnějším mančaftům.

Byli jsme domluveni třeba s Martinem Kavkou, že pokud o něj bude mít zájem některý z opravdu těch našich TOP týmů, tak že mu po sezoně samozřejmě umožníme přestoupit.

Když jsem viděl, že se nám daří, tak jsem byl samozřejmě rád, ale zase na druhou stranu jsem věděl, že to je hřebíček do rakve. Museli jsme ale počítat s tím, že něco takového může přijít.

Mohli bychom si postavit hlavy, protože tu mámě nějaké smlouvy a dohody s hráči, ale nechceme klukům bránit jít výkonnostně výš. Nebudeme si nalhávat, že tréninkové podmínky, zázemí a všechno ostatní s tím spojené jsou rozdílné u týmů od osmého místa do konce tabulky a klubů bojující o titul, jako jsou Karviná, Zubří či Dukla Praha.

Jak to tedy zatím vypadá s kádrem?

Tak oficielně zatím nic neproběhlo, ale víme, že někteří hráči s jinými kluby jednají. Nám se tedy tím pádem asi dost naruší sestava, protože v každém případě vím, že Martin Kavka dostal nabídku od Dukly Praha a jedná s nimi. To samé je Tomáš Bechný, který asi podstupuje svůj velký vnitřní boj, jelikož jej tahá Zubří. Jenže nabídka hrát o titul a proti tomu o deváté či desáté místo je určitě rozdíl.

Něco podobného jsou Jirka Bavlnka a Honza Hubáček. Honza nyní bojuje s Brnem o postup do extraligy, no a pokud to vybojují, tak je asi více než jasné, že zůstane v mateřském klubu. Jirka Balvnka, u něj je to trošku složitější. On patří Hustopečím, které jej asi před dvěma lety koupily, a nyní dostal nabídku z Plzně. Jenže Hustopeče chtějí letos postoupit do první ligy a je dost možné, že by si jej chtěly stáhnout, což by byl pro brankáře jeho kvalit určitě krok zpět.

Už máte nějakou představu, jak je eventuelně nahradit?

Měli jsme s hráči takovou dohodu, že jakmile budou s někým jednat o přestupu, tak ať nám to co možno nejdříve sdělí, abychom za ně našli náhradu. Tohle všichni splnili, takže my jsme si už na konci soutěže vytipovávali některé hráče, kteří by je mohli eventuelně nahradit. Navíc nás oslovilo pár kluků, jestli o ně nemáme zájem.

Máme teď zhruba osm lidí na seznamu, se kterými jednáme. Myslím si, že jsou to kvalitní náhrady, hráči, kteří prošli Karvinou, Zubřím, ale také kteří mají zkušenosti ze zahraničí. Samozřejmě je to teď otázka jednání, finančních možností a dalších věcí, které jsou s tím spojené. Budeme vybírat takové hráče, kteří nám sem zapadnou nejen koncepčně, ale hlavně lidsky, protože si myslím, že tady je to stavěné hodně na kolektivu.

Na které utkání vzpomínáte nejraději a na které byste nejraději zapomněl?

Ono je to složité, protože těch utkání je vždycky víc, na které vzpomínáte lépe nebo hůře. Nejraději asi vzpomínám na zápas z nadstavbové části v Třeboni, kde jsme vyhráli 28:22. Měl jsem z toho opravdu dobrý pocit, protože kluci bojovali a dřeli. Stejně tak jsem byl ale spokojený hned v úvodním kole extraligy, kdy jsme jako nováček jeli na palubovku mistra z Karviné a každý prokoval, že dostaneme naloženo. Nakonec jsme prohráli jen o čtyři branky, ale nechybělo mnoho a závěr mohl být ještě více dramatický. I domácí utkání s Lovosicemi patřilo k těm povedenějším, kdy jsme prohráli jen kvůli neproměněné sedmičce v poslední vteřině utkání. Také s Hranicemi jsme hráli 57. minut dobře, závěr nám utekl.

Naopak co nesu velice špatně, tak zápas se Zubřím, který jsme prohráli snad o sedmnáct branek. Ani tak ne kvůli tomu vysokému rozdílu, to se sem tam stane, ale kvůli tomu, že kluci to v 8. minutě, kdy jsme prohrávali 1:6, zabalili a vykašlali se na to. A druhé utkání, na které nerad vzpomínám, je porážka v předposledním kole základní části ve Frýdku-Místku. Ta nás srazila na poslední místo a bylo tedy jasné, že v závěrečném kole s Jičínem budeme hrát o všechno. V tu chvíli jsem poprvé a jedinkrát zapochyboval, jestli na tu soutěž máme.

V play-out jste naopak předváděli opravdu slušné výkony. Nemrzí vás trochu, že si do haly nenašlo cestu více diváků.

Byl bych rád, kdyby na nás chodilo alespoň tisíc diváků, to bych se určitě nezlobil (smích). My ale musíme jít postupně. Nedávno jsme hráli první ligu a na zápasy chodilo 50, 60 lidí. Návštěvy v letošní sezoně jsme měli od 200 do 500 diváků, podle toho kdy a s kým jsme hráli. Možná by chodilo diváků více, kdybychom na začátku měli trošku větší úspěchy. Diváci totiž nechtějí vidět jen dobré utkání, ale především vítězné.

Věřím v to, že pokud v té soutěži zůstaneme ještě další tři roky a dáli bůh tak mnohem déle, tak že ty návštěvy půjdu nahoru.

Každopádně za letošní sezonu bych chtěl divákům i za hráče poděkovat, v závěru i za podporu na palubovkách soupeřů a slíbit jim, že uděláme všechno proto, aby se do haly na každé utkání rádi vraceli.

Jaké máte plány do příští sezony?

Bude hodně záležet na tom, jak hodně se nám promění družstvo a podaří se nám doplnit. Ono výměna hráčů není tragédie. Nikdy totiž neví, jestli ten hráč, co právě odchází, zahraje stejně dobře i tu sezonu následující. Stejně tak když berete nového hráče, tak nevíte, jestli zahraje lépe nebo hůř. Je to vždycky trošku cesta do neznáma.

Věřím tomu, že byť jsou na odchodu hráči, kteří podávali dobré výkony a diváci si na ně zvykli, tak myslím, že jsme schopni sehnat hráče a nahradit je. Bude hodně záležet na tom, jak se je podaří zapracovat do našeho systému.

Samozřejmě, že bych byl nejradši, kdyby to družstvo zůstalo pohromadě tak jak je, protože to je mladý tým a má chuť něco dokázat.

Pokud se nám tým podaří udržet pohromadě, vyměníme maximálně jednoho dva hráče hráče, tak myslím, že příští rok bychom mohli být zase o kousek výš. Jenže těžko říci, jak to bude.

Nechci, aby to vyznělo jako alibismus, ale příští rok bych opět nechtěl hrát o záchranu. Neříkám, že se dostaneme do play-off, ale chtěl bych, abychom hráli nejhůře nějak kolem toho 9., 10. místa. Abychom měli klid na to pracovat s kluky v delším časovém horizontu, a pak se nám možná podaří proniknout do těch vyšších pater.

Jak to zatím vypadá, tak v příštím ročníku se s největší pravděpodobností nebudou hrát play-off a play-out, ale po základní části se týmy rozdělí na polovinu a budou hrát mezi s sebou o 1. – 6. a 7. – 12. místo. Ale tento nový systém soutěže ještě není odsouhlasen, takže uvidíme, co nás v příštím roce čeká.

Autor: David Klein

24.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Želatovic (v pruhovaném) proti Kralicím na Hané
28

Šťastná výhra. Želatovice si připsaly první tři body

Na Helfštýně začalo v sobotu odpoledne Kovářské fórum. Po celý týden bude vznikat pod rukama ukrajinského uměleckého kováře Ilji Popiuka a jeho pomocníků artefakt, který se stane součástí hradní expozice. Autor získal za své exponáty, vystavené během mezi
10

OBRAZEM: Na Helfštýně začalo Kovářské fórum

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda na D1 zablokovala tah z Olomouce na Ostravu

Pět hasičských jednotek zasahovalo v sobotu před druhou hodinou odpoledne u hrozivě vypadající nehody na dálnici D1 mezi Olomoucí a Ostravou, a to poblíž sjezdu na Bělotín. Nákladní vůz s cisternou dostal z dosud nezjištěných příčin smyk, narazil do svodidel a začal hořet.

Do pasáže zatéká, lidé mají obavu o bezpečnost

/FOTOGALERIE/ Velká pasáž byla ve třicátých letech minulého století chloubou Přerova, a kdo v ní měl obchod, mohl mluvit o štěstí. Někdejší výkladní skříň města dnes ale odpuzuje svým vzhledem.

Billboardy musí od silnic pryč, nepůjde to lehce

Už jen dva týdny zbývají do chvíle, kdy by z dálnic a silnic první třídy měly zmizet bill-boardy. Novela zákona o pozemních komunikacích určuje kolem důležitých cest ochranná pásma, v nichž nesmějí poutače stát a rozptylovat motoristy. V Olomouckém kraji je takových míst několik a krajský úřad se už nyní obává soudních tahanic o to, aby poutače z blízkosti silničních tahů zmizely.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení