VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je na čase, jít teď od triatlonu pryč, říká Ironman Jaroslav Hýzl

Přerov – Plavec, triatlonista, Ironman, trenér, dříč a v neposlední řadě tatínek čerstvé školačky Kačenky. Jedna z nejvýraznějších postav přerovského sportu Jaroslav Hýzl má za sebou další pokořenou metu. Po pětinásobné zkušenosti z nejtvrdšího triatlonového závodu světa Ironman na Havaji a dalších závodech té nejvyšší úrovně si odbyl svou premiéru také na mistrovství světa v polovičním Ironmanovi (závod o celkové vzdálenosti přes 113 km, pozn. red.).

15.9.2015 2
SDÍLEJ:

Přerovský triatlet Jaroslav HýzlFoto: archiv sportovce

To se na konci srpna konalo v rakouském Zell am See a Jaroslav Hýzl dopadl z českých účastníků ve své kategorii nejlépe. Nyní si však od triatlonu plánuje dát pohov, nejspíš dokonce odchází do triatletického důchodu.

„Jsem z triatlonu už hodně mentálně unavený, je na čase, jít od toho pryč," říká Jaroslav Hýzl. Konec sportovní kariéry šestačtyřiceti­letého Přerovana to však není. Nyní by se rád soustředil hlavně na disciplínu, ke které má nejblíže – na plavání.

„Příští rok je mistrovství Evropy ve veteránech v Londýně v olympijském bazénu. Toho bych se rád zúčastnil," prozradil v rozhovoru pro Deník.

Jak jste se kvalifikoval na mistrovství světa v polovičním Ironmanovi a jak vůbec vznikla myšlenka si tam zazávodit?

Kvalifikoval jsem se už vloni na konci srpna na polovičním Ironmanovi v Budapešti, kdy to vyšlo už z prvního kvalifikačního závodu. Měl jsem velký zájem se kvalifikovat, protože místo konání bylo v Zell am See. Kamarád tam má penzion a jezdím tam už pár let trénovat. Trať jsem znal téměř podle paměti, byl jsem tam navíc čtyřikrát nebo pětkrát od jara trénovat, snažil jsem se co nejlépe připravit.

Tak jak to nakonec podle vás dopadlo?

Jsem kluk z rovinaté Hané, takže můj problém byl v tom, že neumím jezdit sjezdy. Teoreticky to mám zmáknuté, ale v momentě, kdy přijde ostrý sjezd s ostrými zatáčkami, tak to víc probrzdím. Byl to pro mě větší problém sjet než vyjet. V závodě to proto nakonec nebylo optimální.

Špatně jste nakonec vůbec nedopadl, jak závod vlastně probíhal?

Skončil jsem třicátý třetí, kdy mě od vítěze dělilo devatenáct minut. To je hodně i málo, protože nás v těch devatenácti minutách bylo třiatřicet. Prohrál jsem si to hlavně na tom svém sjezdu. Z vody jsem vylézal celkem v pohodě. Pod kopcem jsem to dost předjížděl, naopak při sjezdu už jsem z toho měl strach. Měl jsem pak problém se dostat do závodního rytmu. Při běhu bylo velké vedro, při prvním ze dvou okruhů jsem měl problém to rozběhnout. Já říkám, že bolest je můj kamarád, do toho jsem nebyl schopný se dostat. Pak už jsem se zase s bolestí skamarádil a zrychlil jsem. Bohužel jsem to nedotáhl dál než na to třiatřicáté místo.

To je pěkné umístění na velmi prestižním závodu…

V podstatě je to druhý nejprestižnější závod po Ironmanovi na Havaji. X let se to konalo na území Ameriky, poprvé se to přesunulo na území Evropy, navíc do moc pěkného prostředí. Příští ročník je v Austrálii, takže se to nyní má stěhovat z kontinentu na kontinent. Ale Havaj zůstane Havají.

Jste pětinásobný Ironman. Se kterou účastí na Havaji jste nejvíce spokojen a kdy jste nejvíce trpěl?

Trpěl jsem při všech (směje se). Nejpovedenější byl ten před šestnácti lety, tedy ten první. Říkal jsem si, jsem na Havaji, tak co je víc. Hodně to bolelo, ale tenkrát to ještě šlo. Byl jsem v euforii, že tam vůbec jsem. I ten sportovní výkon byl nejlepší. Čas jsem měl pod deset hodin, což už se mi pak nikdy nepovedlo. Bylo to asi i věkem (směje se). Taky je čím dál více lidí, kteří dělají triatlon a chtějí se kvalifikovat. Ale pokaždé, když jsem tam byl, tak jsem se snažil co nejlépe připravit.

Je nějaká kuriozita z Havaje, na kterou dodnes vzpomínáte?

V hlavě mi utkvělo, když jsem na svém posledním Ironmanovi šel na trénink plavat a najednou se kolem mě mihnuly stíny. Lekl jsem se, mám strach z hluboké vody. Najednou těch stínů bylo hodně, teprve pak jsem poznal, že kolem mě plave hejno delfínů. Byl to neskutečný euforický zážitek. První rok jsme se zase podívali na nevyšší horu světa Mauna Keu. Ta je vyšší než Mount Everest, má přes deset kilometrů, jenomže asi šest kilometrů je pod vodou. Byli jsme tam za svítání, bylo to moc hezké a příjemné (usmívá se).

Jsou pro vás účasti na Ironmanovi tím největším z vašich úspěchů?

Já nevím. Havaj je pro osmdesát procent všech triatlonistů asi nejvíc, co jde dokázat. Asi je to jedno z největších ohodnocení té mojí tréninkové píle. Nechtěl bych ale nic stavět na nejvyšší místo. Těch úspěšných závodů bylo víc. Vážím si hodně i ceny fair play od Českého olympijského výboru, kterou mi předal Emil Zátopek. Tam někdo ocenil moje morální hodnoty, takže toho si cením zase jako člověk.

Máte toho za sebou skutečně hodně, proslýchá se, že plánujete dát si nyní pohov, je to pravda?

Když se podívám zpátky, tak v roce 1980 jsem se poprvé stal mistrem republiky na sto a dvě stě metrů prsa. Od té doby držím nějakou úroveň těch výkonů, se kterou jsem jakž takž spokojený. Stálo mě to ale hodně úsilí. Teď je rok 2015. Z tohoto pohledu si připadám hodně unavený a je to spíš taková mentální únava.

Takže přijde triatlonová pauza?

Myslím si, že je nejvyšší čas jít od triatlonu pryč. Věk neovlivním, svoji hlavu taky ne, takže hledám určité alternativy. Nacházím je v plavání, jsem plavec, chtěl bych se vrátit k tomu. Příští rok je mistrovství Evropy ve veteránech v Londýně v olympijském bazénu. Toho bych se rád zúčastnil. Taky se mi líbí běhání po horách, takové ty ultra běhy.

Nedávno jste říkal, že v padesáti byste se ještě možná na Havaj vrátil…

Pokud mi bude chybět triatlon před padesátinami, tak se do toho zase dám s plným úsilím s tím, že bych si dal účast na Hawai k padesátinám. Ale momentálně bych řekl, že to spíš nepůjde. V každém případě mě v příštích třech letech na triatlonových závodech nikdo neuvidí.

Nakousl jste plavání, býval jste českým reprezentantem, na to se možná trošku zapomíná. Tak jaké vlastně byly vaše úspěchy?

Ani nevím, kolikrát jsem byl mistrem republiky. Byl jsem prsař, bylo to na sto a dvě stě metrů. Do dnešního dne držím český veteránský rekord na 200 metrů prsa, který bych chtěl zopakovat nebo se mu přiblížit. Na mistrovství Evropy ve veteránech by to mohlo být na výsledek v popředí. Plavání mám rád, jsem plavec a plavcem asi i umřu.

V plavání máte za sebou taky úspěšnou trenérskou kariéru, na co rád vzpomínáte?

Trénoval jsem i juniorskou reprezentaci, to už je deset let zpět. Byl jsem i na juniorské olympiádě v Paříži, to bylo hezké. Moje svěřenkyně tam skončila čtvrtá v polohovém závodě na 400 metrů. Byl to největší úspěch plavců, ale nebyl jsem pod tím podepsaný jen já. Vůbec ta účast tam byl zážitek. Oblékal nás olympijský výbor, letěli jsme speciálem, v centru Paříže byla olympijská vesnice, vše jak je na velké olympiádě.

V současné době se věnujete spoustě sportovcům, je to momentálně vaší prioritou?

Dělám trenéra triatlonistům a mám několik triatlonistů v Česku a na Slovensku, kterým se věnuji. S tím, jak to dělám, jsou spokojeni, snažím se jim pomoct plnit jejich sportovní sny. U většiny z nich je to Havaj. Třem nebo čtyřem z nich se to povedlo. Čtyři jsme byli v Zell am See. Nějaké trenérské úspěchy jsou. Tomuhle se asi budu teď věnovat maličko víc (usmívá se).

Také jste byl učitelem, vzpomínáte i na tyhle časy?

Rád. A rád bych se k tomu vrátil, protože jsem učil rád. Možná to bylo dané i tím, že jsem na tom nebyl úplně závislý, protože mám svou plaveckou školu, která mě živí. Momentálně ještě studuju v páťáku vysokou školu, takže já mám vlastně pořád co dělat (směje se).

Co přesně studujete?

Management sportu v Olomouci.

Jste taky hrdým otcem dcery Kateřiny, co ona a sport?

Sportovat umí, je takový človíček, že na co sáhne, to jí jde. Od lyžování nebo plavání až po běh. Dala se ale na balet. Takže s ní jezdíme do Olomouce. Baví ji to, budu rád, když u toho zůstane co nejdéle. Pokud se vrátí ke sportu, tak budu jen rád. Balet je ale taky dřina, pak ji navíc člověk vidí na jevišti, tak jím projede ta rodičovská hrdost (usmívá se).

Autor: Ivan Němeček

15.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Kozlovic (v pruhovaném). Ilustrační foto

První ztráta, i tak cenný bod. Kozlovice v Opavě přišly o těsný náskok

Na Helfštýně začalo v sobotu odpoledne Kovářské fórum. Po celý týden bude vznikat pod rukama ukrajinského uměleckého kováře Ilji Popiuka a jeho pomocníků artefakt, který se stane součástí hradní expozice. Autor získal za své exponáty, vystavené během mezi
10

Helfštýn bude mít svého strážce

František Hýbl získal významné ocenění

Významného ocenění se dočkal bývalý ředitel Muzea Komenského v Přerově, historik a přední český komeniolog František Hýbl. Spolkový prezident Německa mu propůjčil Kříž za zásluhy se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Viktorie stále bez bodu, z tlaku v Zábřehu nic nevydolovala

Dvě červené karty a těsnou výhru fotbalistů Sulka nabídlo nedělní klání mezi Zábřehem a Přerovem. Domácí se sice v závěru strachovali o výsledek, ale nakonec první výhru v sezóně uhájili. Viktorie je naopak i po třetím kole bez bodu.

Šťastná výhra. Želatovice si připsaly první tři body

Po dvou úvodních prohrách na hřišti soupeřů přišlo povinné vítězství, bylo to ale „s odřenýma ušima“. Fotbalisté Želatovic ve 3. kole krajského přeboru v sobotu na domácí půdě porazili Kralice na Hané 2:1, soupeř ale z Přerovska odjížděl s pachutí obrovského zklamání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení