Házená
Počátky házené sahají do prvních let dvacátého století. Vrhaná s přenášením postupně prodělávala mnoho změn.
Měnila se pravidla, rozměry hřiště, počet hráčů i výstroj až do dnešní podoby české nebo národní házené. V Akademickém klubu Přerov se hra smíšených devítek příliš neujala.
Až v roce 1919 bylo založeno z podnětu slečny Ireny Hofmanové první družstvo žen SK pod vedením Josefa Přidala (byl i prvním rozhodčím na Moravě) a Leóna Lipnera.
V roce 1920 byl ustaven Československý svaz házené a ženských sportů a krátce nato přijala Mezinárodní federace ženských sportů naši házenou jako mezinárodní kolektivní hru.
První mezistátní utkání vybojovaly ženy ČSR s Francií v roce 1923 a v roce 1930 na ženských světových hrách v Praze se staly mistryněmi světa.
Mužská házená začínala pomalu. V roce 1927 měli dobré výsledky v DTJ v sestavě: L. Čáp, J. Ječmínek, J. Staněk, A. Bělunek, A. Ertl, G. Olehla, E. Rejhon, a Sokol Přerov: J. Čejna, Sv. Tůma, R. Bdinka, J. Hackenwald, J. Opravil, R. Polame, Z. Vychodil.
V tělocvičných spolcích a klubech hlavně na vesnicích se tvořila družstva, přibylo soutěží pro muže a jako ryze český sport zaznamenala házená velký rozmach v období nacistické okupace.
Od roku 1923 hráli muži v SK Haná Kokory, od roku 1927 v SK Rokytnice, od roku 1942 v Žeravicích a v Újezdci, v roce 1945 se v novinách dočteme výsledky utkání Sokola Přerov, SK Železničáři neboSK Zejda.
Za SK Přerov startovali: O. Pec, L. Konečný, J. Fila, Vl. Pech, J. Boháč, M. Topolánek, Zd. Konečný a v roce 1949 ještě Vosmanský, Přikryl, Hrnčíř, Sekera, Zmrzlík, Smolinka a Slaměný.
Po 2. světové válce dostalo české pojetí házené silného konkurenta, házenou podle mezinárodních pravidel handball.
Až do konce padesátých let zůstávali házenkáři v širokém okolí věrni původní české hře a dosahovali také v soutěžích velmi dobrých výsledků.
Zvláště ženy SK Přerov pod vedením Lubomíra Konečného sváděly tuhé boje se ženami SK ASO Olomouc o nejvyšší příčku v I. lize.
Sestava: Čeladníková, Ryšánková, Axmanová, Malaniková, Sklenářová, Štrbíková, Ondrušková, Netopilová, Galnarová.
Ping - pong
První zmínka o „ping-pongu“ v Čechách je v časopise Sport a hry v roce 1902. Začátky byly v Přerově zaznamenány bratry Přidalovými (Otakar a Fred).
S touto zajímavou činností začínali taky v DTJ a Orle, ale až v roce 1925 byl zakoupen stůl předepsaných rozměrů. Na ustavující schůzi 27. února 1927 by zvolen předsedou JUDr. Václav Häusler.
K nejlepším hráčům brzy patřil Ferenc Maršálek, tenisový reprezentant. V roce 1928 byl uspořádán první mezinárodní turnaj a pak již rostly oddíly jako houby po dešti a v Přerově hrálo přes dvacet družstev.
Stolní tenis se hrál s mírným omezením i za okupace a v roce 1940 se Marie Bařinová stala mistryní Moravy. K nejlepším dále patřila Žofie Obrtelová, z mužů pak Jaroslav Král, Ladislav Obrtel a Jaroslav Jedlička.
Velkou péči organizování stolních tenistů věnoval i na župní úrovni Rudolf Bařina.
Řecko-římský zápas
Později jen zápas, měl své obdivovatele ihned po I. světové válce, ale teprve v roce 1925 vznikl těžkoatletický klub z podnětu Josefa a Stanislava Měrkových a dostal název AK Žižka Přerov.
Prvním předsedou se stal Rudolf Ševčík, náčelníkem František Šimek a trenérem Josef Měrka.
Cvičit se začalo v hostinci na Novém světě v Dluhonské ulici, klub neměl ani žíněnku, trénovalo se na dece a první činkou byla kola od vozíku.
V roce 1930 splynul klub s SK Přerov (předsedou Antonín Poupera - podnikatel staveb) a zásluhou Gustava Frištenského, který do města často zajížděl, získal mnoho obdivovatelů.
Předseda Alex Sagan pomáhal i hmotně a jeho zásluhou vyrostlo několik zdatných borců, například bratři František a Josef Šiškovi a Zdeněk Jurečka, který trénoval i pozdějšího mistra ve váze polotěžké v roce 1947 přerovského Rudolfa Šarmana.
František Rašťák