Brát čtvrté místo jako neúspěch už by byl luxus

Když se ohlédneme zpět, tak máte za sebou evropský šampionát. Jste se čtvrtým místem spokojený?

Myslím, že můžeme být maximálně spokojeni. Neodjeli jsme celou sezonu a v podstatě jsme vynechali třetinu závodů. Primárně nám tak ani o ten celkový výsledek z evropského šampionátu nešlo. Spíše jsme se chtěli v rámci vyšší třídy, pokud ta možnost byla, na některých závodech objevit. Ze šesti závodů, které jsme jeli, jsme byli čtyřikrát na bedně a dvakrát jenom o jeden stupínek níž, tedy na čtvrtém místě.

Celkově se dá říct, že výsledek je vynikající. V podstatě nám ke druhé příčce chybělo zúčastnit se pouze jednoho závodu navíc a skončit třeba jen do desátého místa. Měli bychom titul vicemistra. Z toho ohledu tedy panuje maximální spokojenost.

Dosáhl jste výborných výsledků. Který závod byste vyzdvihl?

To je jednoduché, protože se nám podařilo vyhrát závod mistrovství Evropy v Nové Pace. Ten je nejprestižnější v celém seriálu a v podstatě je nejvyšší metou pro účastníky šampionátu. Byl to bezesporu největší úspěch a jsme za něj velmi rádi, protože jsou samozřejmě jezdci, kteří dlouhodobě startují v celém šampionátu a zvítězit v Nové Pace se jim ještě nikdy nepodařilo.

Když to vezmeme v určitém protipólu, tak který závod mohl být naopak lepší, než jak dopadl?

Je potřeba zmínit domácí závod v Přerově, protože to byl jeden z těch, který byl mimo stupně vítězů. Takže to mě trošičku mrzelo. Nicméně jak říkám, je potřeba být nohama na zemi. Brát čtvrté místo za nevydařený výsledek už by byl poměrně luxus.

Které místo, kde jste bojoval o mistrovské body, na vás zanechalo největší dojem? Nebo bylo něco, co vás překvapilo?

Abych řekl pravdu, tak to nemůžu až tak posuzovat, protože pro mě jako by ten návrat do evropského šampionátu nebyl ničím novým. Mám dlouholeté zkušenosti z ME třídy do 1600 ccm, takže všechny tratě samozřejmě za ty roky znám více než dobře. Nemělo mě až tak co překvapit. Ale takovým nejpříjemnějším překvapením sezony bylo, když jsme na poslední chvíli odjeli na první závod do Lotyšské Bausky. V podstatě po rok a půl dlouhé pauze, kdy jsem neseděl v autě. Bylo to navíc umocněné tím, že jsem poprvé v kariéře sedl do auta třídy Super Buggy. Začali jsme vyhrávat tréninky, rozjížďky a ve finále jsem byl těsně na druhém místě. To bylo asi to nejpříjemnější překvapení sezony. Ta adaptace dopadla nad očekávání dobře.

Zmínil jste přechod do vyšší kubatury. Nastala u vás tímto nějaká změna? Zvýšily se vám například finanční náklady?

V tomhle není změna až tak nějak drastická, protože v závodění v této třídě využíváme auto, které je koncepčně velice podobné šestnáctistovce. Podvozek je téměř totožný, je tam osazení dvouapůllitrovým motorem. Co se finančních nákladů týká, tak je to více než srovnatelné. Tedy žádná drastická změna.

Je znát při řízení auta nějaký zásadní rozdíl?

Celkově to nese spíše příjemnější rozdíly. Auto má přebytek výkonu, lépe odpouští chyby a jede se s ním příjemněji. Zachovalo si veškeré dobré vlastnosti té šestnáctistovky, ale přibyly k nim ještě některé další, které šestnáctistovka neměla. Takže z mého pohledu je to pro mě ve všem výhodnější.

Trápily vás zdravotní patálie, na základě kterých jste si musel dát delší pauzu. Jak jste na tom nyní? Máte ještě nějaká omezení?

Stoprocentní to nebude už nikdy, protože mi v ruce zůstaly šrouby i titanová destička. Nějaké pohybové omezení mám, ale co se týká závodění, tak na trati to necítím a v ničem mě to neomezuje.

Máte už nějakou vizi, popřípadě stanovený cíl do příští sezony?

Plány samozřejmě nějaké jsou, ale je ještě brzy na to dělat nějaká zásadní rozhodnutí. Pokud to jakkoliv půjde, tak bych se chtěl zúčastnit kompletního programu závodů šampionátu mistrovství Evropy s tím, že nejpravděpodobnější varianta se jeví, že pojedu s tím autem, co v letošní sezoně. Rádi bychom chtěli realizovat nějaké změny na motoru. Ještě však chvíli počkáme, jaká konkrétní rozhodnutí nakonec padnou.