„Tohle vítězství beru jako takovou tečku za mou nemocí,“ říká novopečený mistr republiky.

Máte za sebou těžké životní období. Jak vypadala příprava před mistrovstvím republiky po těch vašich zdravotních komplikacích?
Musel jsem si dávat strašně velký pozor, abych se nepřetavil. Nikdy jsem tak dlouhou pauzu čtyř měsíců neměl a strašně bylo znát, že to tělo zvadlo…svaly, kluby, všechno bolelo. Trénink jsem vydržel ještě docela v pohodě, ale pak jsem se z toho třeba tři dny dostával. Dřív jsem mohl trénovat každý den.
Začínal jsem tedy opravdu zvolna, spíše jsem tak nabíral fyzickou kondici a trochu hrál. Trénoval jsem hodně se svým sparing partnerem Jakubem Bitmanem. Žádné činky, a když už, tak opravdu jen s lehkými váhami, aby tělo dostalo šanci vrátit se do toho procesu.
Trvalo to tři až čtyři týdny, než jsem se vrátil alespoň do nějakého tréninkového režimu, na který jsem byl zvyklý. Zdaleka jsem netrénoval tolik, jako před tím. Nešlo to. Do toho pak přišla malá zranění, jak z toho kolotoče člověk vypadne, jako bolení zad, puchýře a tak dále.
Byla to nová, ale nepříjemná zkušenost. Nikdy jsem nebyl tak dlouho zraněný.

Tohle byl váš první větší turnaj?
Hrál jsem zatím jen nějakou ligu, kde to ale byl vždy jej jeden zápas. Mistrovství republiky tedy pro mě byl opravdu takový první dvoudenní, třídenní turnaj, kde jsem odehrál čtyři zápasy. Takový ostrý start.

K mistrovskému titulu vám stačilo vyhrát čtyři zápasy. Který z nich byl nejtěžší?
První dvě kola byla úplně bez problémů. V semifinále jsem narazil na třetího nasazeného Pavla Floriána. Je to pro mě hodně nepříjemný hráč, protože hraje rychlou hru, na kterou já ještě zdaleka nejsem připravený. Bylo to docela na knap. První set jsem vyhrál 21:18 a ve druhém měl soupeř čtyři setboly, když vedl už 20:16. Naštěstí se mi to podařilo otočit a vyhrál jsem 23:21. Utkání nedospělo do třetího setu a tak jsem pošetřil síly na finále.

A to už pak bylo vaší jasnou záležitostí…
Věděl jsem, že mě od toho prvního místa dělí už jen jediné utkání. Šel jsem do toho naplno a věřil jsem, že to klapne. Koncentrace i publikum, to vše mě hnalo dopředu. Zápas jsem zvládl úplně bez problémů. Byl to super výkon.

Kterého z pěti titulů v řadě si nejvíce ceníte?
Tenhle by byl určitě cenný, i kdyby mu nepředcházely ty okolnosti, ale…je to prostě jiné. Pro mě to teď znamená takové naprosté uzdravení. Tohle vítězství beru jako takovou tečku za mou nemocí.
Tehdy jsem si říkal, že to bude pěkné, když se vůbec dostanu do té formy, abych mohl na mistrovství republiky hrát. Když jsem do Přerova přijel a věděl, že nějakou tu formu jsem stihnul nabrat, tak jsem si říkal, že ta tečka opravdová by byla, kdybych to dokázal vyhrát. Jsem tedy moc rád, že se mi to povedlo.

Úžasní diváci, skvělá organizace

Hrál jste v Přerově poprvé?
Ano. Nikdy tady takový vrcholový turnaj nebyl a jsem velice překvapený dvěma věcmi. Byla tady úžasná divácká kulisa a hlavně skvělá organizace turnaje. Všechno bylo bez problémů, hotel hned vedle krásné haly, takže vážně paráda.
Navíc mám v Přerově hodně přátel. Ředitel turnaje Jiří Pavelka je náš velmi dobrý rodinný známý.

Byl pro vás republikový šampionát vrcholem letošní sezony?
Asi ne vrchol letošní sezony, spíše si myslím, že vrchol toho léčení a pětiměsíčního období, které jsem teď prodělal. Věřím, že vrchol sezony teprve přijde během olympijské kvalifikace, která začíná prvního května.

Co vás do té doby ještě čeká, abyste vyladil formu?
Teď mám na to tři měsíce dát se ještě více do kupy, abych z té olympijské kvalifikace postoupil. Odehraji nějaké evropské a světové turnaje, ale hlavní cíl je dostat se do té kvalifikace ve formě a probojovat se na další olympiádu.

Raketa vydražená za 22 tisíc

Bude to hodně dlouhá cesta?
Tak rok se hrají turnaje a za ten rok se počítá deset nejlepších z nich, které odehraji. Z toho se sestaví žebříček a 48 nejlépe postavených si zahraje na olympiádě. Absolvuji přibližně dvacet, dvacet tři turnajů a budu se nažit uhrát co nejlepší výsledky. Deset nejlepších se započítá a doufám, že mi to bude stačit tak jako před čtyřmi lety.

V sobotu jste na večírku obdržel cenu „Badmintonista roku“. Co to pro vás znamená?
Beru to tak, že ta cena je za výsledky, které jsem uhrál před tím, než mě postihla ta nemoc. Můj životní výsledek je na světovém turnaji Bitburger Open, kde jsem se dostal mezi poslední čtyři. Doufám tedy, že ta cena není za to, že jsem se popral s tou nemocí, ale za tu hru, kterou jsem produkoval.
Samozřejmě si toho vážím. Vždycky to potěší, když mi lidé dají svůj hlas. Na druhou stranu to beru tak, že jsem u nás v podstatě jediný, kdo se tomu věnuje, řekl bych na té nejvyšší profesionální úrovni.

Dražil jste po finále svou vítěznou raketu. Kam ta částka poputuje?
Je to úžasná věc. Jmenuje se to „Tisíc raket pro Haiti“. Je to projekt světové organizace Solibad, která spojuje všechny badmintonové hráče po celém světě. Já jsem ambasador pro Českou republiku. Draží se předměty, dělají se charitativní akce, na kterých se sbírají peníze. Za ty se poté kupují rakety, míčky, sítě a posílají se lidem na Haiti, kteří tam naučí děti a ostatní, jak se to hraje, aby děti v těch táborech po tom všem, co si tam zažily, měly nějaké odreagování.
Já jsem strašně šťastný, že se v Přerově našel pán, který vydražil mou raketu za 22 tisíc, což je úplně úžasná částka. Organizace zatím dohromady vybrala po celém světě asi 18 tisíc Euro. Jenom my tady jsme dnes vybrali tisíc Euro, což je jedna osmnáctina. Nemůžu se dočkat, až jim tuhletu částku pošlu, protože si myslím, že budeme určitě uváděni jako jeden z největších donátorů. Opravdu mám z toho velkou radost a přemýšlím, jak to ještě dál promovat, aby z toho něco bylo.