Závěrečný závod v Itálii jste nedojel a skončil v nemocnici. Co se vám tam přihodilo?

Ve třetí rozjížďce se mi přidřel motor a v momentě, kdy už jsem se rozhodl ukončit závod, tak jsem dostal ránu od italského soupeře. Následkem toho jsem trefil betonová svodidla a od nich jsem přes volant dostal velkou ránu, která mi přivodila tříštivou zlomeninu předloktí.

Už v Itálii jsem se podrobil operaci, kde mi ruku narovnali a připravili mě na to, abych mohl přejet k nám do republiky. Ještě tentýž týden jsem se podrobil ve Fakultní nemocnici v Brně operaci. Výsledkem je 7 šroubů a titanová destička, naštěstí s dobrým výhledem do budoucna. Rehabilitace ale asi bude poměrně dlouhá.

V úvodu jste říkal, že závod pro vás končil. Takže jste se už smířil s tím konečným třetím místem?

Určitě ano, protože motor jsme museli měnit už po druhé rozjížďce. A když ve třetí nastal problém i s tím náhradním, tak jsem věděl, že vyhlídka na druhé místo není moc příznivá, jelikož v naší divizi startovalo 51 aut.

Jak vás to zranění bude omezovat v další práci a následné sezoně?

Co se týče práce, není to nic moc šťastného, protože s jednou rukou se toho moc pořádně dělat nedá. Pro mě to tedy v současnosti znamená co nejrychleji se pokusit ruku zrehabilitovat tak, abych mohl pracovat.

A příští sezona?

Ta je poměrně ještě daleko. Bude to ale asi trošičku komplikované. Tak za 6 až 9 měsíců by mi měli tu výztuhu vyndat, a to už bude sezona v plném proudu.

Nicméně letos víc než kdy jindy visí ve vzduchu to, že bych mohl nebo měl skončit. Takže ještě ani není jasné, jestli příští rok pojedu.

Skončit? Touhle odpověď jsem tedy vážně nečekal. Myslíte nadobro, nebo si dáte přestávku?

Neříkám, že navěky, ale ten příští rok je s hodně velkým otazníkem.

Co vás k tomu vede?

To rozhodnutí ve mě zraje už dlouho. Především proto, že v šestnáctistovkách toho máme už hodně za sebou včetně vítězství, druhých a třetích míst. Motivace pomalu klesá a je to i umocněno tím, že jsem se hodně začal věnovat jiným jezdcům, co se stavby aut týče nebo pomoci v servisním zajištění a tak dále. Na mé auto tím pádem zbývá stále míň a míň času.

Vzhledem k tomu, že mám toho hodně za sebou a vím přesně, co je potřeba dělat, aby se vyhrávalo, a zároveň vím, že tyto možnosti už těžko kdy budeme mít, ať už z časových nebo finančních důvodů, jsou úvahy o skončení kariéry poměrně aktuální.

To máte opravdu tolik práce na autech jiných jezdců, že vám nezbývá čas na to vaše?

Ono to není ani tolik práce. Ale dneska, pokud chcete vyhrávat v té obrovské konkurenci, která vzniká, tak se musíte věnovat závodění na sto procent. Což znamená nedělat nic jiného. Tím pádem je to téměř nemožné se k němu vrátit.

Jsem hrozně vděčný za to, že jsem tu možnost měl v době, kdy jsme o ten titul jeli. Ale jak říkám, tyhle podmínky se už asi nebudou opakovat. Těžko tak hledám nějakou motivaci a způsob, jak v tom pokračovat, abych byl spokojený.

Takže byste se už jen věnoval stavbě aut, servisu a tak dále?

Je to možné.

Když tedy usoudíte, že skončíte, co by vás naopak poté přimělo, abyste se vrátil k závodění?

Myslím, že v prvním případě to je finanční stránka věci. Také to, jakým způsobem se ke mně zachová vedení českého národního týmu. Pro mě by bylo ideální, kdyby mi nechali roční pauzu s možností návratu zpět do reprezentace. Poté by bylo nějakým způsobem reálné vrátit se, kdybych se dal hlavně zdravotně dohromady, a s tou Evropou pokračovat.

Mám ale strach, že člověk, jak z toho kolotoče jednou vypadne, tak už se tam těžko vrací. Především ta finanční stránka je hodně problematická. V dnešní době sehnat sponzory, kteří by byli schopní zaštítit celý ten evropský seriál nebo jeho odjetí, je velký problém. Pokud by tedy hypoteticky existovala možnost sehnat dostatečně silné sponzorské zajištění, tak bych se určitě rád vrátil.

Ale podle mých zkušeností z minulých let je to čím dál větší problém. V téhle fázi jsem tedy dost skeptický.

Jak to teď vypadá ve vaší garáži? Stavíte další auto na zakázku?

V první řadě se teď věnujeme našemu autu, aby bylo v pořádku po tom nešťastném závodě v Maggioře. Je na něm hodně práce. Zvažujeme je dokonce prodat, takže to je první věc, kterou musíme udělat.

No a pak samozřejmě Marku Stloukalovi pomoci s repasí auta. Má za sebou kompletní seriál mistrovství Evropy i republiku, takže na něm bude poměrně také dost práce.

Máme rozjednané i nějaké potencionální zákazníky ve Francii i u nás, takže práce výhledově snad málo nebude.

Poslední auto, které jste stavěl, bylo pro Janise Bokse. Jak s ním je spokojený?

To je jedna z věcí, která mi dělá radost, protože auto funguje k oboustranné spokojenosti. Letos měl v podstatě zkušební sezonu, kdy se zúčastnil jen čtyř závodů mistrovství Evropy. Už na tom třetím dojel na druhém místě a v Maggiioře měl docela zbytečnou kolizi ze třetího místa, která se nemusela stát. Má reálně na to, aby se pohyboval v první pětce, takže jsme spokojeni.

Závěrečná otázka bude trošku nadčasová. Pokud se tedy vrátíte k závodění, je reálná možnost, že do čtyřlitrů?

Ta možnost je téměř stejně velká jako ta, že bych se vrátil do šestnáctistovek. Rozhodně už nechci pokračovat s autem v této konfiguraci, protože abych našel nějakou motivaci, tak je potřeba vymýšlet nové věci a mít tu šanci se opět zrychlit. Takže uvidíme.