O slavné skupině, se kterou je nejčastěji spojováno jeho jméno, ale moc mluvit nechtěl.

Projekty, které ostravští Buty chystají, jsou totiž podle něj zahaleny chlupatou dekou tajemství.

Více se ale rozpovídal na téma vaření a domácí práce.

ROZHOVOR

Jaké máte pocity před vystoupením?

Mám obrovskou trému. Vždycky vypadám ztrémovaně. Jsem strašně nejistý a před koncertem hodně myslím na sebevraždu.

Ta ale, jak se zdá, zatím nebyla dokonána.

Zatím ještě nebyla dokonána, protože jsem nikdy neměl tak důležité vystoupení jako tady v Pivovaru. Jednou jsem tu už byl. Tenkrát jsem byl sice hodně nervózní, ale ne tak jako nyní.

Dnes je to podstatně horší. Teď jsem byl na záchodě podívat se, jestli tam není normální mýdlo, ale bohužel je tam jen takové to mačkací, a tím se špatně provaz mydlí.

To jsou hrozné pocity. Dá se s tím vůbec nějak bojovat?

To tedy jsou. Je to něco na pokraji života a smrti. Snažím se s tím v malých dávkách bojovat prostřednictvím alkoholu, ale vím, že se to nevyplácí.

A jaký alkohol je na tyto neduhy nejlepším lékem?

Dávám si pivo. Tady jiné pivo není, tak si dávám přerovské a musím říct, že je vynikající.

Kdyby bylo v nabídce jiné pivo, jaká značka by u vás zvítězila?

Kdyby bylo jiné pivo, tak si dám jiné, nebo taky ne.

Tento týden vstoupili křesťané Popeleční středou do půstu. Jste věřící?

Jsem, ale nevěřím na Popeleční středu, protože ani nevím, co to znamená a strašně mě to uráží. Nemohli bychom si tykat?

Proč ne? (nastává stisk rukou).

Ježíši, ukaž tu ruku? S takovou rukou ty myslíš na popel? Není to brzo?

Když tak odpovídáš dotěrným novinářům na jejich otázky, kterou z nich z duše nesnášíš?

Právě tady tu.

Kdy jsi přišel na chuť muzice?

Začínal jsem klasicky v lidové škole. Mou první kytaru mi koupil strýc někdy začátkem sedmdesátých let.

Kolik jsi jich vystřídal?

Myslím si, že asi tak šest set. V Ostravě má snad každý druhý aktivní kytarista jednu z mých kytar.

Já mám momentálně asi padesát kytar. Jsem jejich vášnivým sběratelem. Mám je doma jako harém. Když si doma brnkám, tak si doslova vybírám, na co si dneska zahraju.

A jakou kytaru sis dnes přivezl do Přerova?

Dneska jsem si s sebou vzal dva kousky. Ty vozím, když hraji s Kosťou (pozn. redakce: Jiří Kostadinov - kytarista a zpěvák skupiny Pakostra blues). Jinak mám ale spoustu jiných.

Jak ses vlastně dostal od populární hudby k bluesové muzice?

Blues je to nejjednodušší, co může být. Takže hrát na kytaru bluesovou muziku může i tak špatný muzikant, jako jsem já. Řekl jsem si, že bych tím mohl zamaskovat svoje profesionální vady.

V blues to velmi dobře schovám. Tady u nás to hrají všichni špatně, a když to budu i já hrát špatně, tak to nikdo nepozná.

Dá se tedy říct, že je Ostrava, odkud pocházíš, mekkou bluesmanů?

To já nevím. To by měl spíše zhodnotit nějaký nezávislý člověk, který nebydlí v Ostravě. Já tam totiž bydlím, a proto bych to nerad komentoval.

Co teď dělají Buty?

Děláme strašně vynikající projekt, který je plný strašně zajímavých věcí, ale je to celé zahaleno chlupatou dekou tajemství. A vzhledem k tomu, že je zima a topení je drahé, tak ta chlupatá deka se teď jakoby vyplatí.

Tuhle frázi ses naučil nazpaměť a umístil jsi ji na oficiální webové stránky kapely, že?

Ano, dal a teď jsem ji jen zopakoval.

Myslíš, že se s kapelou Buty ještě někdy můžete vrátit k typu písniček, které vás nejvíce proslavily? Mám na mysli Františka, Krtka, a tak.

Nějaké písničky mám rozdělané, ale abych pravdu řekl, nevím, jak na tuto otázku odpovědět. Když ty písničky vznikaly, tak vlastně nikdo netušil, že v sobě nesou nějaký potenciál.

Byla to tedy čistě intuitivní věc? Otázka náhody?

Ano. Je to hodně intuitivní. Snažím se dělat muziku, jak se mi líbí, a musí se líbit hlavně mně. Musím z toho mít pocit, že je to sranda a že mě to baví. Přesně však nevím, jaká je další budoucnost naší slavné skupiny. Určitě hvězdná…

Takže - baví tě hudba. Co tě nebaví?

Politika mě nebaví, nebaví mě třeba uklízet. Konkrétně nemám rád umývání oken. Ne že bych to neuměl, ale nepřišel jsem tomu na chuť.

Taková umytá okna ale můžou udělat člověku radost, protože přes čisté sklo je pěkně vidět.

Tak mi to můžeš přijít umýt, jestli chceš.

Ani ženská by tě k tomu nedonutila?

Ženská mi klidně může přijít umýt. Bavíme se o oknech. Záda klidně před tím, nebo po tom.

Co žehlení?

Žehlení mě bavilo. Když se mi narodila první dcera, tak ještě nebyly papírové pleny a já jsem žehlil látkové. A to mě moc bavilo.

Vysávání?

Můžu vysávat, ale nevyhledávám to.

Vaření?

Ježišmarjááá. Vaření, to je něco úplně jiného. Vařím rád. Jakákoliv jídla. Guláš je věc, kterou se musíš naučit praxí. To znamená, že je potřeba uvařit sto takových gulášů, než se to člověk naučí.

Toto číslo už jsem několikrát překročil. Vařím ale cokoliv, vařím thajskou, italskou, českou. Jsem taky omáčkář.

Umíš i svíčkovou?

Umím všechno a vařím hodně.

Ty jsi vlastně ideální muž? Jsi vdaný, ženatý nebo rozvedený?

Jsem rozvedený a - vařím rád.

Petra Poláková-Uvírová a Dagmar Rozkošná