Přerovska kapela Kowall Company: Každá skladba je malý příběh

Podle kytaristy a frontmana kapely Filipa Kovaříka je příběh Kowall Company už dávno napsaný.

Řekněte mi, Filipe, kdo jsou Kowall Company?
Poprocková kapela z Přerova, kterou jsem založil v roce 2011 s kytaristkou Petrou Václavíkovou, která mi jako zpěvákovi dělá i vokály.

Takže jste začínali jako duo?
V podstatě ano. Netrvalo ale dlouho a přidal se k nám můj brácha Víťa, který hraje na bicí, a pak kytarista Radim Studený. A v této sestavě jsme pak natočili naši první desku Jinotaj.

Počkejte, trošku předbíháte…
Jasně, nebylo to hned. Cesta k desce trvala dlouhé tři roky. Tomu všemu ale předcházelo nahrávání a koncertování. Půl roku trvalo, než jsme si vytvořili nějaký koncertní set, který jsme mohli prezentovat na veřejnosti. Takže jsme tvořili hodně za běhu.

Pokud vím, je vás v kapele pět muzikantů, ale zatím jsem napočítala čtyři…
To je pravda. Když jsme v roce 2014 nahráli a pokřtili Jinotaj, přidal se k nám ještě baskytarista Martin Žák, který s námi hraje doteď.

Poprocková kapela. Co si pod tím mám představit?
Tak je to nálepka, protože nějak se zaškatulkovat musíme. V podstatě jsme ale všichni duší rockeři, ale někteří jsou trošku popovější (smích). Je to prostě takový mix, který funguje.

RÁD PŘEMÝŠLÍM O LIDECH A JEJICH PŘÍBĚZÍCH

Jako jedna z mála mladých přerovských kapel zpíváte česky. Takže, proč čeština?
Proč angličtina, když jsme v České republice? Já osobně se v češtině cítím silnější. Hlavně jako textař kapely. Skládat anglicky by pro mě bylo těžší.

Kde jako textař hledáte inspiraci pro svoje skladby?
To je otázka. Nejste první, kdo se mě na to ptá (smích). Inspiruju se hlavně životem, osobními zkušenostmi, které se pak snažím vtisknout do příběhu, protože každá skladba je takový malý příběh. Inspirací jsou mi hlavně lidé kolem mě.

Jsou některé příběhy zajímavější než jiné?
Když jsem studoval na vysoké škole v Brně, měl jsem spoustu času se mezi lidmi pohybovat. A přestože se říká, že velké město je hektické, tak v případě, že se člověk dokáže zastavit, může nasát spoustu věcí, ze kterých se dá potom čerpat.

Zkuste být konkrétnější…
Mě třeba hrozně baví sednout si, dívat se na lidi a přemýšlet, jaký prožívají příběh. Na lavičce třeba vidím sedět člověka a v hlavě mi začne běžet, co by mohl mít za sebou. Proč tady sedí ve čtyři hodiny odpoledne? Co ho k tomu vede?

Máte nějaký svůj oblíbený příběh?
Přímo oblíbený ne, ale ve chvíli, kdy písničku napíšu, tak z ní ještě nějakou dobu čerpám. A to se děje do doby, než složím jinou. Čím víc jich píšu, tím víc se nebojím jít s kůží na trh.

Je váš nejnovější klip Hotel na konci světa příběhem konkrétního člověka?
Ano, ale určitě neřeknu koho. A určitě to není ani můj příběh (smích).

Klip působí hodně profesionálně. S kým jste při natáčení klipu spolupracovali?
S fotografem, kameramanem a režisérem Michalem Novákem, kterému jsme hned na začátku nastínili naši představu o tom, jak by měl klip vypadat. A myslím, že se to hodně povedlo. Hlavně jsme nechtěli, aby to téma působilo moc kýčovitě, i přesto, že homosexualita už dnes není žádné tabu.

Co je potřeba k natočení dobrého klipu? Větší obnos peněz?
Vůbec ne. Myslím si, že k tomu, aby kapela natočila dobrý klip, musí být zapotřebí hlavně dobrý nápad a šikovní lidé. Finanční postprodukce, která bývá drahá, už ani tak potřeba není. Když to chytíte za tu upřímnou nit, tak můžete dosáhnout stejného, ne-li i lepšího výsledku.

Jak vzpomínáte na natáčení vaší první desky Jinotaj?
S nostalgií. My jsme v té době, bylo to v roce 2014, ani nešli do profesionálního nahrávacího studia. Oslovili jsme vnuka Pavla Nováka Lukáše Jochymka, který měl přístup do prostor jeho zkušebny. Tam jsme si vše nahrávali sami. I když nebyla to tak úplně deska, spíš takové demo. Potřebovali jsme ho hlavně pro pořadatele jako vstupenku na hudební festivaly. Byla to taková doba boje s metronomem (smích).

Takže spíš taková deska na zkoušku? Dá se to tak říct?
Jasně. Učili jsme se spolu vyjít jako kapela, sžívali jsme se. Zjišťovali, kde máme rezervy.

Druhá deska Identity, kterou jste točili o dva roky později, už byla jiná?
Určitě. Tam už byla cítit ta pohoda. Na rozdíl od té první jsme už tak moc neřešili sami sebe, ale hlavně tu písničku samotnou.

JSME TAKOVÁ RODINNÁ FIRMA

V kapele s vámi hraje i váš bratr. Jak to funguje?
Musím říct, že skvěle. A nejen s bráchou, ale i s ostatními členy kapely trávíme spoustu času i mimo zkušebnu. Takže taky je vnímám jako rodinu. Mít kapelu, to znamená mít mezi sebou skvělé vztahy. Jinak to nemůže fungovat.

Nehádáte se?
Jasně, že jo. Každý z nás měl tisíckrát chuť s tím skončit. Ale většinou jsou to jen takové chvilkové emoce, které hodně rychle přejdou. Protože to všechno, co se kolem nás děje, je víc než ten samotný problém, který zrovna řešíme.

Jako jedna z mála kapel jste jeli turné před vydáním druhé desky. To není úplně obvyklé, většinou to bývá naopak…
Je to tak. Absolvovali jsme loni Tady a teď tour. Společnost nám dělala přerovská kapela The Smile. Projeli jsme spolu deset měst. Rád na to vzpomínám. 

Je těžké naplánovat turné po deseti městech?
Je i není. V podstatě jsme ho jeli na vlastní triko, z vlastních financí. Samozřejmě jsme sháněli i sponzory, ale ti slyší jen na zvučná jména. Pak už stačilo jen obvolat kluby, ve kterých jsme si chtěli zahrát. A bylo to.

Zkušenost k nezaplacení…
Rozhodně. Dneska už víme, které kluby oslovita které ne. Známe jejich ceny za pronájem prostor, podmínky, za které si tam můžeme uspořádat koncert.

Jak se podle vás koncertuje kapelám v Přerově?
To je právě věc, která mě trochu trápí. Mám za to, že organizátoři velkých akcí v Přerově ty kvalitní přerovské kapely docela dost přehlíží. Vzhledem k tomu, že koncertujeme i mimo Přerov, tak můžu srovnávat kvalitu kapel i z jiných měst. A můžu říct, že kvalita je hodně srovnatelná.

Zaznamenala jsem, že máte za sebou i pár letních hudebních festivalů…
Máme, hlavně ty na Moravě. To mi připomíná, že zrovna v těchto dnech soutěžíme o to, dostat se na festival Benátská noc a Sázavafest. Na internetu probíhá hlasování, kde musíme do konce května zůstat v TOP 10. Takže pokud by nás chtěli naši fanoušci, a nejen ti, podpořit, budeme za to rádi.

NECHCEME SE NABÍZET MOC ČASTO

Co dál plánují Kowall Company?
Už jsem mluvil o tom, že jsme loni na podzim vydali desku Identity. A koncem března pak vyrážíme s hranickou kapelou Neřeš na turné. Ale protože toho teď máme hodně, pojmeme to trochu odlehčeněji. Naplánovaných máme asi jen pět koncertů v pěti městech, vždy s nějakou místní kapelou. 

Kde vás letos mohou Přerované vidět?
V rámci jarního turné budeme jeden koncert absolvovat v restauraci pivovaru Zubr. Jinak se v Přerově snažíme hrát spíše v rámci větších akcí. Myslíme si totiž, že není pro kapelu úplně dobré nabízet se každý měsíc.

Myslíte to tak, že když se budete moc nabízet, lidé přestanou chodit?
Přesně tak. Naposledy jsme v Přerově koncertovali někdy koncem října, do dubna se tady ukazovat nechceme. Zjistili jsme, že čím větší časové odstupy budou, tím spíš pak lidi na koncert přijdou.