Kliknutím zvětšíteA tentokrát to bylo monstrózní. Dvanáct tisíc fanoušků na Zeleném trhu v Brně oslavovalo zisk extraligového titulu po dlouhých 51 letech. To vás pak ani nemrzí, že se po třech letech tentokrát nepodíváte na mistrovství světa.
„Podle vývoje sezony s tím naprosto souhlasím,“ má jasno dvaatřicetiletý útočník. Nebýt dlouhodobého zranění, do kádru pro šampionát by se možná podíval. Splnění brněnského snu je ale příjemnou náplastí.
Během sezony jste byl dlouho zraněný, jak vám během té doby bylo?
Bohužel, to se stává, je to hokej. Štvalo mě to, chtěl jsem být na ledě. Pak přišla ta herní krize a nemohl jsem klukům pomoct, jen jsem se na ten hokej díval. Nic moc pocit. Čekal jsem, že budu hrát dřív, ale vyšlo to až na play-off. První kolo se Spartou pro mě byl docela očistec. Strašně to bolelo, ani fyzicky to nebylo ono. Myslel jsem, že mám natrénováno, ale ty zápasy šly do prodloužení a já toho měl plné kecky. Ale nějak jsem to zvládl, postupně se do toho dostával a ve finále jsem se už cítil dobře. Ruka bolí ještě teď, takže hrál jsem pořád asi na osmdesát, devadesát procent.
„HRÁL JSEM POD PRÁŠKY. NĚKDY JSEM S RUKOU PO ZÁPASU ANI NEMOHL HÝBAT A MYSLEL JSEM, ŽE MI UPADNE.“
To načasování, že jste se vrátil přesně na play-off, bylo záměrné? Nechtěl jste předtím ještě nic riskovat?
Je pravda, že jsem chtěl hrát už poslední dvě kola, stav té ruky ale pořád nebyl takový, abych mohl hrát. Pořád mi říkali, že to nemá cenu, ať počkám, že se udělá šestka a budu mít dalších deset dní na uzdravení. Nechal jsem se ukecat a bylo to dobře. Ty první zápasy se Spartou pak ukázaly, že to pořád není dobré. Tím, že se tají zranění, nikdo nevěděl, v jakém stavu to opravdu je. Dělal jsem machra, že je to super, ale dobré to nebylo.
Kdy už to začalo být lepší?
Šlo to vše postupně se zátěží. Někdy jsem s tou rukou po zápase nemohl ani hýbat a myslel jsem, že mi upadne. Zápasy jsem hrál pod práškama. Jak ten prášek odešel, tak to bylo hodně špatné. Musel jsem regenerovat, hodili mi do toho elektřinu, magnety a postupně se to lepšilo.
Play-off Kometě vyšlo na jedničku. Zdá se, že jste si načasovali formu naprosto skvěle. Čím to bylo? Tím, jak zkušený tým jste měli?
Ano. Já bych to přikládal těm zkušenostem. Bylo tam hodně hráčů, co si nedovolí nic podcenit. Třeba Martin Erat, jak na to byl nachystaný nebo to, jak se dělaly přesilovky. Ty se řešily prakticky každý den. Věděli jsme, že rozhodují maličkosti, prodloužení, prostě všechno. Řešilo se to do detailů. Když pak každý viděl, jak třeba Martin Erat hraje, tak si nikdo nedovolil udělat něco, co by mohlo poškodit tým. Každý hrál, co se řeklo. Pokud se to někomu vymykalo z rukou a začal tvořit něco nového, tak se okamžitě zasáhlo. Neměli jsme ani žádnou hvězdu, která by táhla celý tým. Možná v brance. Markovi (Čiliakovi, pozn. red.) se dařilo, my jsme mu pomáhali. Bylo tam dvaadvacet důležitých hráčů.
„ŽE NEPOJEDU NA MISTROVSTVÍ SVĚTA? NAPROSTO S TÍM SOUHLASÍM.“
Reprezentační trenér Josef Jandač avizoval, že s vámi pro letošní mistrovství světa nepočítá. Nemrzí vás to?
Ne, podle vývoje sezony s tím naprosto souhlasím. Nemám nikomu vůbec co vyčítat. Bůhví, jestli by mě vůbec vzal, i kdybych byl zdravý. Má tam mladé kluky, dává jim šanci, hráli celou rok Euro Hockey Tour. Já s tím problém nemám. Byl jsem zraněný, kdybych měl nějakou formu, tak to trenér vidí a dal by mi šanci.
A jak vidíte šance českého týmu na šampionátu ve Francii?
Bude záležet, kdo ještě přijede z NHL. Jestli Pomůže třeba Pleky (Tomáš Plekanec, pozn. red.). Já bych ten tým rozhodně nijak nezatracoval, máme tam super hráče. Je to pak vždy o jednom zápase.
„V PŘEROVĚ JSEM SPOKOJENÝ. MŮŽU BÝT S RODINOU.“
Vy tedy teď už máte volno a jste doma. Během play-off jste jezdil také do Přerova nebo zůstával v Brně?
Jezdil jsem domů i během play-off. Vždy ty dva dny, co byly mezi zápasy, jsem chtěl trávit doma s rodinou, vyčistit si hlavu. Nechtěl jsem vnímat ten tlak v Brně. Tam člověk nemohl jít ani někam na večeři. Chtěl jsem mít klid. I tohle pak hrálo roli, že jsem jezdil do Přerova a byl s malou.
Jak si rodina užívala váš velký úspěch?
Rodina tam byla. Viděla to na vlastní oči, rodiče a manželku jsem vzal hned na led a užili jsme si to už tam.
„ZA KOMETU CHCI HRÁT CO NEJDÉLE. NIKAM UTÍKAT NEBUDU.“
V Kometě jste spokojený, dá se to vůbec srovnat s tím, co bylo v Rusku?
Nedá. Ta česká parta v kabině, to je něco jiného. V Rusku to bylo taky dobré, akorát pořád v letadle, rodina tam byla sama, takže to bylo složitější. Ale všechno má něco. V Rusku jsem byl spokojený, ale pro mě jako pro Čecha je to samozřejmě lepší tady.
A co pivo? Zubr nebo Starobno?
K tomu se nemůžu vyjadřovat (směje se). Dám si obě dvě.
Čeká vás letní příprava, kde ji budete trávit?
Budu asi jen v Přerově, mám individuální plán, zase se budu připravovat s kondičním koučem Tomášem Tomigou.
V Přerově se rozjela inline hokejová sezona, nepůjdete si zahrát?
Nikdy jsem to nehrál, ani si netroufám, abych se tam někde nerozbil (směje se). Už jsem potkal Hanyho (sportovního manažera Zubrů Pavla Hanáka, pozn. red.), tak mi říkal, že bych si to měl zkusit konečně, ale úplně se na to necítím (usmívá se).
V Kometě máte smlouvu ještě na tři roky. Takže zůstanete ještě minimálně tři roky v Brně a pak Přerov?
Uvidíme, jak budu hrát, může se stát, že za rok budu v Přerově (směje se). Ale určitě tam chci být co nejdéle. Nikam utíkat nebudu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
