Ten si však dovolenou ještě o týden protáhl, jelikož po finále s Pardubicemi dostal pozvánku do českého národního týmu na KAJOTbet Hockey Games v Brně, poslední turnaj Euro Hockey Tour před právě probíhajícím mistrovstvím světa.

„I když jsem moc prostoru na ledě nedostal, byla to pro mě velká zkušenost," říká dvaadvacetiletý útočník.

Pomalu vám končí třítýdenní dovolená. Jak jste si ji užil?
Nijak zvláštně, spíš jsem odpočíval. Třeba tento víkend jsem si byl zahrát s klukama florbalový turnaj.

Sezonu jste zakončil v národním týmu. Bylo pro vás překvapením, že vás trenér Alois Hadamczik povolal?
Neřekl bych, že mě to překvapilo, ale potěšilo. Ke konci play-off už jsem slyšel nějaké náznaky, navíc jsem byl třetí v kanadském bodování play-off celé ligy, takže teoreticky jsem si říkal, že by mě mohl vzít.
Na druhou stranu jsem si ale uvědomoval, že už bude jen dolaďovat tým před mistrovstvím světa a nebude to takové, jako v rozběhnuté sezoně. Kdybych se dostal na některý z dřívějších turnajů, tak by mi dal asi víc prostoru. Nemůžu si ale stěžovat, musím být rád za každou šanci.

Přesto, nemrzelo to trochu, že jste před brněnskými fanoušky hrál jen jeden zápas proti Švédům?
Trochu jsem s tím na začátku počítal, že toho prostoru asi moc nebude, ale tak nějak jsem doufal, že mě postaví alespoň do dvou utkání. Nepostavil, nevadí. Třeba příště.

Říkáte příště, takže když přijde nabídka, tak ji rád přijmete? Nezanevřel jste na reprezentaci?
Absolutně ne. Jsem strašně rád, že jsem tam mohl být s klukama, jako jsou Aleš Hemský, Tomáš Plekanec, Michael Frolík a další. To jsou prostě borci, s nimiž se neuvidím každý den. I kdyby mě trenér vzal třeba v září na nároďák, tak tihle kluci tam nebudou. Byla to pro mě velká zkušenost je sledovat a trénovat s nimi.

Bylo to tedy úplně něco jiného, než extraliga?
Mělo to větší náboj. Na trénincích se hodně makalo, bruslilo a všechny souboje se normálně dohrávaly. Bylo to takřka zápasové tempo. Nevěděl jsem, co od kluků čekat, protože jsem téměř nikoho neznal, ale všichni byli úplně v pohodě, přijali mě dobře, takže jsem byl spokojen.

Jak vidíte jejich šance na probíhajícím šampionátu?
Mám pocit, že v základních skupinách na každém šampionátu hrajeme takovou „tužku" a až pak se rozehrajeme. Tým máme velice dobrý, takže doufejme, že se kluci chytí i letos.

Řada hráčů národního týmu po zápasech v Brně říkala, že už se ani nediví, že jste to dotáhli až do finále, protože vaši fanoušci jsou neskuteční.
V Brně je to specifické tím, že fandí celá hala, všech sedm tisíc diváků. A na Euro Hockey Tour to navíc bylo tak, že když jsme nehráli my, tak se jednou fandilo Finům, podruhé Švédům… prostě v Brně se lidé hokejem baví, je to hokejové město.

Vaší týdenní anabázi v reprezentaci předcházelo skvělé play-off, které bohužel neskočilo titulem, když jste s Pardubicemi prohráli 2:4 na zápasy. Jak sezonu hodnotíte nyní, s odstupem času?
Sezona byla výborná. Na konci základní části jsme byli kolem desáté příčky, tedy na hranici play-off a play-out. Potřebovali jsme vyhrát nějaké zápasy, nakonec se nám podařila série čtyř vítězství. Vítězného ducha jsme si přenesli i do předkola a nakonec jsme měli šňůru devíti vyhraných zápasů.
Spousta kluků měla v hlavách fakt, že letos by už hráli s Brnem potřetí jen play-out, takže z toho byli hodně „kyselí". Všichni jsme se semkli a dotáhli to až do finále.

Pro vás určitě životní úspěch.
Určitě. Vzpomínám si jen, že jsem kdysi něco vyhrál v žákovských kategoriích, ale to se s druhým místem v extralize nedá absolutně srovnat.

Která z vašich sedmi branek v letošním play-off byla nejdůležitější?
Těžko říci, já jsem rád za všechny góly. Ale zřejmě to byly vítězné trefy na Spartě a v Plzni.

Ve finále hrál roli určitě i fakt, že jste se museli potýkat se spoustou zraněných hráčů.
Čtyři, pět útočníků bylo mimo hru, spousta kluků nemocných nebo měli nějaká menší zranění, se kterými hráli. Možná se trochu projevila i únava z konce základní části a předkola, kdy jsme pořád makali, dřeli a na konci finále už nám trošku docházely síly. Navíc přišla ta zranění, což hrálo velkou roli.

Mám raději užší kluziště

Nejen v play-off, ale i v základní části jste patřil k nejčastěji bodujícím hráčům týmu. Udělal jste oproti minulé sezoně velký skok.
To ano, ale doufám, že to nebyl vrchol mé kariéry (směje se). To bych nebyl moc náročný. Určitě chci jít dál a stále se zlepšovat.

Hodně jste těžil především ze spolupráce s Tomášem Divíškem. Už i v základní části jste byl jedním z nejvíce bodujících hráčů Komety a v play-off to poté vygradovalo, když jste ve 20 zápasech nastřílel 7 branek a na dalších 8 přihrál.
V play-off se hraje přece jen trochu jinak než v základní části. Dalo by se říci, že je to víc takový „nehokej", kdy se hraje především do těla a bojuje se o každý puk. Takový styl mi právě více vyhovuje, takže jsem si v play-off celkem liboval.
S Divochem (Tomášem Divíškem, pozn. red.) to bylo super, protože má velký přehled. I když je na puku, tak všechno vidí. Třeba při poslední brance v Pardubicích mě našel úplně perfektně. I díky němu jsem šel tak nahoru.

V Americe jste hrál juniorskou soutěž, takže i proto vám více svědčí tento styl hokeje?
Mám raději, když je užší kluziště a hraje se takový ten kanadsko-americký hokej.

Holky? Tak nějak pořád stejně

V Brně máte ještě smlouvu na dva roky. Jste tedy v Kometě spokojen?
Určitě. Už jsem byl v Brně jednou, v juniorce, a ani tenkrát jsem si nemohl na nic stěžovat.

Poznávají vás třeba lidé na ulici?
Úplně tak ne, ale sem tam se někdo najde. Třeba teď před finále jsem byl nakupovat a dvakrát mě nějací lidé oslovili, abych se s nimi vyfotil. Byl jsem hodně překvapen. Bylo to zvláštní, ještě nikdy před tím jsem to nezažil.

Jste mladý, úspěšný, takže co holky? Je vidět větší zájem o vaši osobu?
(Směje se). Zvýšený zájem ani ne, je to pořád tak nějak stejně, bych řekl.

Přerovský hokej stále sleduji

Bydlíte v Brně, nebo jste stále doma v Přerově?
Dá se říci, že tak na střídačku. Tuhle sezonu jsem byl asi více v Brně, ale tu loňskou jsem zase hodně jezdil s Dopiťákem (Jiřím Dopitou, pozn. red.), protože ten to domů obracel každý den. Letos sice zase jezdil Švrk (Jan Švrček, pozn. red.), ale říkal jsem si, že to chce nějakou změnu, protože předešlá sezona nebyla bůhvíjaká. Zůstával jsem tedy raději více v Brně.

Co přerovský hokej, sledujete?
Když třeba byla středa volná, tak jsem se šel podívat. Hraje mi tam i spousta kamarádů, takže přerovský hokej určitě sleduji.

Dovolená se vám už krátí. Kdy se zapojíte do přípravy?
Ještě si dám tento týden volno a v pondělí 21. května jdu na to.