„Bylo to o chlup. Naštěstí to tam padlo,“ usmíval se odchovanec přerovského hokeje.

MORA vs. KADAŇ - REPORT ze zápasu

Při závěrečném buly zbývalo do konce pět sekund. Použili jste nějaký signál?
Ne. Prostě se to ke mně odrazilo a já jsem to tam dal. Žádný signál. Tři body jsou pro nás důležité.

Všiml jste si, že do konce zbývá poslední sekunda?
Ne vůbec. Při buly zbývalo pět vteřin. Kdyby zbývalo víc času, tak puk nestřílím a branku ještě objedu. (smích)

Bude vás takový gól něco stát?
Už tam mám velkou částku, takže doufám, že už mi nic nedají. (smích)

V posledních třech zápasech se vám střelecky daří, když jste dal čtyři góly.
Já ani nevím, kolik gólů jsem dal. Snažím se hrát pro tým a bojovat.

V posledních zápasech jste neměli tu nejlepší formu. Myslíte si, že vás podobná výhra nakopne k lepším výkonům?
Máme problémy v koncovce. Kadaň jsme výrazně přestříleli, ale góly nepadaly. Když takhle budeme pokračovat, tak to začne padat všem a budeme vyhrávat vyšším rozdílem.

Zápas jste začínal ve čtvrtém útoku a poté jste byl přeřazen do třetího. Jaké jsou důvody těchto změn?
Já vůbec nevím. Jsem tady nejmladší, a tak to beru. Jsem rád za každou minutu na ledě a snažím se podat maximální výkon.

Během zápasu měníte spoluhráče. Jak se s tím vyrovnáváte?
Milan Ministr je zkušený hráč a je to trochu jiné. S Rosťou Maroszem jsem hrál v Třinci v juniorech, takže máme zažitou určitou spolupráci. Ve čtvrtém útoku jsme mladí kluci a snažíme se soupeře bruslením přehrávat. V posledních zápasech jsem prostřídal všechny posty v útoku a snažím se tomu přizpůsobit. Nevadí mi to.

Jak si vůbec zvykáte na seniorskou soutěž?
Už jsem si zvykl a vyhovuje mi to. V juniorském hokeji se všelijak lítá a není tam žádný systém.

V posledních zápasech se vám daří. Dočkal jste se pochvaly od trenérů?:
Určitě chválí, ale nedávají to najevo. Mně o to nejde. Hraju pro tým. Vážím si toho, když mě pochválí kluci. Když mě pochválí Jirka Dopita, je pro mě nejcennější.

Pocházíte z Přerova. Máte v hledišti podporu?
Tentokrát se přišel podívat malý bratránek, který hraje hokej za třetí třídu, babička, děda a táta. Máma doma hlídá štěně, které je moje štístko.

Během zápasu s Kadaní se z tribun nesl pískot a pokřiky za odvolání trenérů. Jak tuto atmosféru vnímáte?
Nevím. Chodí stále méně lidí. Nelíbí se nám to. Kdyby lidi přišli a podporovali by nás, tak by to bylo lepší. I kdybychom byli desátí, tak bychom chtěli, aby lidi chodili a hnali nás. Takhle se hraje jako venku. Tentokrát to bylo slabší.