VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V zahraničí chci zůstat dlouho. Podíval bych se i do tepla, říká Filip Novák

Přerov – /ROZHOVOR/ Ještě v sedmnácti letech kopal za dorost Přerova, pak přišel zlom, několik správných kroků přes Zlín a Jablonec, a dnes patří ke stabilním členům reprezentačního kádru. Fotbalista Filip Novák je oporou elitního dánského celku FC Midtjylland i držitelem rekordu české ligy v počtu gólů vstřelených obráncem.

19.12.2016
SDÍLEJ:

Reprezentační obránce Filip Novák doma v Přerově.Foto: Deník/Ivan Němeček

Stylově navázal na úspěchy přerovského rodu Nováků, který díky jeho dědečkovi a tátovi znají po celém Česku. Jen vyměnil zpěv za kopačky. A byla to setsakramentsky správná volba. „Díky dědovi a taťkovi to mám nastavené tak, že jsem rád za to, kde jsem. Hlavní je zdraví," říká šestadvacetiletý levý bek.

Filipe, vítejte doma, jak si to v Přerově užíváte?

Jsem tady krátce. Samozřejmě jsem doma rád. Dostávám se sem třikrát nebo čtyřikrát do roka. Když je reprezentace, tak musím být tam, to se nedostanu domů. Takže si to teď opravdu užívám.

Na jak dlouho se zdržíte?

Už v sobotu ráno (17. prosince, pozn. red.) vyrážíme s přítelkyní na dovolenou. Pojedeme na jedenáct dní na Maledivy, takže budeme poprvé Vánoce slavit spolu a taky poprvé mimo domovy a Českou republiku. Jsem na to zvědavý.

Jaký byl váš program v rodném městě?

Samozřejmě jsem oblítal rodinu, ale taky jsem dělal veřejnou aukci svých kopaček a dresu. Výtěžek jde na dětskou onkologii v Olomouci, kterou se taťka snaží podporovat a zahrnul do toho i mě. Vybralo se hezkých patnáct tisíc, takže jsem to tam byl předat společně s dalšími dárky od táty.

Máte tady z dřívějška taky spoustu známých, na ty jste nezapomněl?

Ano, táhne se to dlouhou dobu. Z Přerova jsem odcházel v sedmnácti letech, takže jsem si tady udělal spoustu kamarádů, se kterými se vídám dodnes, jsme taková parta. Kluci navštěvují i moje zápasy v Dánsku nebo reprezentaci. Takhle si to oplácíme, snažím se trávit čas i s nimi a vymýšlet nějaký program.

Je někdo, na koho vzpomínáte ze svých začátků v Přerově?

Měl jsem tady spoustu trenérů a každý z nich mi něco dal. Toho si moc vážím. V sedmnácti letech už se moc nepočítalo, že udělám nějakou kariéru, ale nakonec jsem se posunul a byl to jeden z nejzásadnějších kroků v kariéře.

„BYL BYCH RÁD, KDYBY PŘEROV JEDNOU VE FOTBALE HRÁL VĚTŠÍ ROLI"

Sledujete přerovský fotbal?

Snažím se to sledovat. Když srovnám Herning (zde působí Filipův klub FC Midtjylland, pozn. red.) a Přerov, tak Přerov je větší město, ale hraje se tady divize. V menším Herningu chodí na zápasy jedenáct tisíc lidí a tím fotbalem se tam žije. Byl bych strašně moc rád, kdyby Přerov jednou hrál větší roli.

Všiml jste si i kauzy kolem přerovského stadionu, která vlastně probíhala už za vašich mládežnických let v Přerově?

To mě právě strašně štve. Je to jako v azylu. Hrát na hřišti, které vlastně ani není jejich, o čemž rozhodují lidé, kteří s fotbalem nemají skoro nic společného, to je špatně. Měli by to vést lidé, kteří mají nějaký koncept a chtějí ten fotbal vidět trošku výš. Na druhou stranu vím, že peníze se shání těžko. Je to situace, jakou nikomu nezávidím. Ale měl by to někdo řešit a fotbalové prostředí ve městě zlepšit.

Říkal jste, že zlomem byl v sedmnácti odchod do Zlína, jak se to vlastně událo?

V mladším nebo starším dorostu se mi v Přerově dařilo, dával jsem nějaké důležité góly. To jsem ještě hrával útok nebo levou zálohu. Byl jsem nejlepší střelec mužstva a tenkrát mi pomohla paní Joslová s přestupem do Zlína. Taky tam dělal šéftrenéra Lojza Skácel, se kterým se znali naši, takže se vše rychle vyřešilo a mohl jsem tam jít. Hrával jsem pak ve Zlíně pravidelně v záloze první dorosteneckou ligu. Trenér Levý si mě pak vytáhl do áčka.

„VE ZLÍNĚ SE ZRANIL LEVÝ OBRÁNCE, TAK MĚ TAM ZKUSILI DÁT. JÁ JSEM BYL PROTI, CHTĚL JSEM DÁVAT GÓLY"

Byl to velký skok do mužského fotbalu?

Bylo to těžké, hrála se první liga, ale byli jsme na tom špatně. Chodil jsem napřed hrávat za béčko, abych získal zkušenosti s dospělým fotbalem. Po nějaké době se zranil levý obránce, tak mě zkusili dát do obrany. Samozřejmě jsem byl vždycky proti, protože jsem chtěl dávat góly, ale nikdo jiný tam nebyl, tak jsem na levého beka šel já. V prvním zápase, ve kterém jsem hrál od začátku, jsme hráli na Baníku. A já si hned dal vlastňáka. Chtěl jsem dávat ty góly (směje se). Prohrávali jsme, ale otočili, takže jsem byl spokojený. Pak se ale spadlo do druhé ligy, kde jsem pokračoval.

Teď ale Zlín zažívá vzestup, určitě to bedlivě sledujete…

Celkově sleduju bývalé kluby. Zlín je teď přirovnávaný k Leicesteru, i když závěr podzimu úplně nezvládl. Doma si to mohl pohlídat a byl by blíž tomu čelu tabulky. I když, co si budeme povídat, pro Zlín je to pořád nadstandard. Teď záleží, jak posílí. Vždy je dobré přivést nové hráče, aby se vytvořila konkurence a nové prostředí. Když se to povede, může Zlín bojovat o poháry.

Jak se pak zrodil přestup do Jablonce?

Ve druhé lize jsem hrál dvě sezony levého záložníka. Druhá sezona se mi povedla gólově, byl jsem nejlepším střelcem Zlína. Lidé si toho všimli, dostal jsem nabídku od Jablonce. Manažer mi tenkrát řekl představu, jakou tam měli. Podepsal jsem tam na čtyři roky a to, co se slíbilo, že by Jablonec chtěl hrát na špičce ligy, to se vyplnilo. Začal jsem tam hrávat, mám i starty v evropských pohárech.

A taky rekord v počtu gólů nastřílených obráncem. To vám taky pomohlo k angažmá v zahraničí, že?

Asi to tak většinou bývá, že sezonu, než někam odejdu, tak se mi daří střelecky (usmívá se). To se stalo i tenkrát, vytvořil jsem tam ten rekord a přesunul jsem se do Dánska.

Když vám agent řekl jméno Midtjylland, věděl jste, o co vůbec jde?

Vůbec ne. Nebudu lhát, dával jsem ty góly a věděl jsem, kdo mě sleduje, takže jsem si představoval Bundesligu nebo nějakou top ligu. Manažer pak přišel s tím, že v Midtjyllandu jedou podle svého speciálního počítačového programu, který jim přesně řekne, který hráč je podle detailních statistik připraven hrát a bude se jim hodit. Takto našli nějaké hráče a stali se mistry dánské ligy. To mě celkem oslovilo. Byla to taky jediná konkrétní nabídka.

Co říkáte na úroveň dánské Superligy? Jde to srovnat s tuzemskou ligou?

V Česku máme šikovné hráče, nerad to srovnávám. Rozdíly jsou jinde. Tady jsem si hodně hrál s balonem, tam je ta liga víc o bojovnosti a tvrdosti. Je fyzicky náročnější, hodně o běhání. Po tělesné stránce jsem nebyl tak připraven. Postupem času jsem se ale vypracoval, přidával si na trénincích, a teď už pro mě není tak neobvyklé hrát tvrdě do těla. Jsem rád, že jsem díky Dánsku tohle v sobě našel.

Taky se dánská soutěž často srovnává s anglickou Premier League…

Je to tak. Trošku bych to přirovnal k té anglické lize. I proto jsem to Dánsko bral jako dobrý krok. Jezdí tam víc skautů a otvírá to možnosti do budoucna.

V této sezoně jste nastřílel už sedm soutěžních branek, takže spokojenost?

Hraje se mi dobře, jsem uvolněný, mám takovou vnitřní pohodu. Týmově by to mohlo být lepší. Sice jsme třetí, ale pod námi je to vyrovnané a Kodaň nám utekla o dvacet bodů (přesně 21, pozn. red.). Naštěstí se tam nově hraje ještě skupina o titul. Body se budou dělit, takže budou vést třeba o deset. I to je dost, ale je ještě teoretická šance zaútočit na titul.

Poslední duely se ale moc nevyvedly a vy jste nehrál, co se stalo?

Měl jsem lehké problémy se zraněním. V jednom zápase jsem dostal naloženo. Zkoušel jsem to, ale nebylo to ono. Rozhodli jsme se, že než riskovat nějaké další zranění, radši poslední zápas neodehraju.

„VAN DER VAART? JEDEN Z MÝCH NEJBLIŽŠÍCH SPOLUHRÁČŮ, JEHO LEVÁ NOHA JE NESKUTEČNÁ"

Do týmu letos přišel i hvězdný Rafael Van der Vaart. Jaké to je, hrát po boku takové persóny?

Rafa je i pro mě jeden z nejlepších hráčů. Pamatuju si, jak hrál v Realu Madrid, udělal kariéru i v Německu. Nizozemsko tenkrát byl tým hvězd. Když jsem se dozvěděl, ze Midtjylland jedná s Van der Vaartem, tak jsem si kladl otázku, jestli to má po takové kariéře ještě za potřebí. Hrál ve Španělsku, ale mohl jít ještě po vzoru některých do Kataru nebo Číny. Když jsem ho ale poznal, tak jsem zjistil, že má přítelkyni, která hraje asi osmdesát kilometrů od Herningu házenou. Takže to byl ten důvod. Znám jej i osobně, sedíme spolu u snídaní, bavíme se často. Je to jeden z těch mých bližších lidí z týmu. Dává mi i hodně rad a čerpám od něj zkušenosti.

Fotbalově určitě pořád také má co nabídnout, že?

Ta jeho levá noha, to je neskutečné. Člověk ani někdy nečeká, že by mohl vymyslet takovou přihrávku. Samozřejmě s věkem člověk ztrácí na rychlosti, ale jeho hlava pořád dokáže vymyslet něco navíc. Ostatně teď to potvrdil, když dával gól v posledním zápase.

V Midtjyllandu jste se potkal i s Václavem Kadlecem. Byli jste si hodně blízcí?

Přesně tak. Byli jsme tam taková rodinka, trávili jsme spolu hodně času. I když tam byla přítelkyně, tak jsme pořád něco vymýšleli. On tam ale nebyl úplně spokojený po životní stránce, bylo to daleko, byl tam sám, takže tlačil na to, aby mohl přestoupit a vrátit se zpátky do Sparty.

A vy jste v Herningu po životní stránce spokojený?

Je to menší město, dalo by se přirovnat k Přerovu. Důležité bylo vybrat hned bydlení. První mi nabídli klubový domek. Bydlel tam přede mnou hráč, který odešel. Bylo to kompletně zařízené kromě postele. Musel jsem ale taky počkat na vyjádření přítelkyně (modelka Nikola Buranská, pozn. red.). Když přiletěla, tak jsem jí ten baráček ukázal a ona se do něj tak zamilovala, že jsme se ani nešli dívat na další byty. Dobré je, že to máme kousek od centra, jsme tam moc spokojení.

Jste tam často pohromadě?

Přítelkyně cestuje, dělá modeling a létá po celém světě. Na druhou stranu si to může přizpůsobit podle sebe a může být se mnou. Nám to vyhovuje tak, že jsme třeba tři týdny spolu, ona pak třeba na deset dní odjede a cestuje. Jindy odletí na tři týdny, ale pak je zase měsíc se mnou v Dánsku. Snažíme se to skloubit dohromady. Jsme spolu skoro sedm let a vyhovuje nám to, jsme spokojení.

„ČECH, ROSICKÝ NEBO PLAŠIL. NA PRVNÍM REPREZENTAČNÍM SRAZU JSEM BYL NERVÓZNÍ"

Přejděme k reprezentaci. Pamatujete, jak jste se dozvěděl o první nominaci?

Byli jsme někde s Pospou (Martinem Pospíšilem z Jablonce, pozn. red.) a já jsem měl nepřijaté neznámé číslo. Pospovi pak volal trenér Vrba. Říkal mu, že jede na repre, že jede i ten jeho spoluhráč z Jablonce a že se mu nemůže dovolat. Takže Martin ukazoval na můj telefon, tak mi to začalo docházet. Tak jsem pak volal na to číslo a byl to trenér Vrba. Ptal se, jestli jsme tam spolu nebo co. Říkal, ať to moc neslavíme, že se uvidíme na srazu.

Byl jste na prvním srazu nervózní?

Byl jsem nervózní. Byli tam v té době Petr Čech, Tomáš Rosický nebo Jarda Plašil. To jsou hráči, které jsem sledoval v televizi a říkal si, že by bylo fajn si s nimi jednou aspoň zatrénovat. To se mi splnilo, zahrál jsem si s nimi. Na tréninku mě to napřed trošku svazovalo, nechtěl jsem zkazit balon, ale to zná každý fotbalista. Postupem času se to lepší a už to je v pohodě.

Nemrzelo vás, že jste se nakonec nepodíval na EURO?

To mě mrzelo obrovsky. Hrál jsem jeden zápas, který se mi nepovedl, byl jsem u inkasovaných gólů, ale hrálo se mi dobře. Nechtěl jsem se z toho položit, snažil jsem se na to nemyslet. Pak ta nominace nepřišla, mrzelo to hodně. Takže jsem aspoň fandil. Mám to naštěstí i díky taťkovi nebo dědovi nastavené tak, že jsou důležitější věci než EURO. Byl jsem rád, že jsem tam, kde jsem a zdravý. To si říkám vždy, když přijde nějaký neúspěch.

Teď jste ale stabilním členem reprezentace, tak jak hodnotíte dosavadní působení Česka v kvalifikaci o postup na mistrovství světa?

Toho stabilního člena bych zaklepal. Vytvořil se nějaký nový tým. Chtěli bychom se na to mistrovství dostat. Nepovedly se nám bohužel dva zápasy, byl jsem i blízko prvnímu gólu v reprezentaci proti Severnímu Irsku, ale bohužel jsem minul. Ta remíza nás mrzí. Ještě víc nás ale mrzí remíza s Ázerbájdžánem, tam jsme měli vyhrát.

Máte nějaké plány do budoucna? Třeba vysněný klub?

Chtěl bych zůstat dlouho v zahraničí a zkusit třeba novou zemi. Když nic nepřijde, tak to určitě nebudu hrotit a zůstanu v Dánsku, kde jsem spokojený. Ale rád bych i někam do tepla, že bych mohl chodit celou dobu v kraťáskách (usmívá se). Ale samozřejmě je to moje práce, a když přijde nabídka z Ruska, tak budu muset sbalit kabáty a letět tam.

Co byste popřál na závěr čtenářům Deníku?

Chtěl bych do nového roku všem popřát hlavně zdraví, to je nejdůležitější. Ať jsou všichni šťastní a prožijí krásné vánoční svátky v klidu a pohodě.

Související

Filip Novák míří do zahraničí! Upsal se dánskému mistrovi

Filip Novák se zapsal do historie první ligy

Poprvé v reprezentaci. Ale děda už obránce Nováka neuvidí

Autor: Ivan Němeček

19.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

První den školy v Přerově: klauni, hry i projížďky po Bečvě

Jak bude vypadat okolí takzvaného průpichu, určí urbanistická studie.
9

Nevábnou bránu do Přerova má změnit průpich. Bourat domy začnou brzy

Vychutnejte si léto s Deníkem a hlasujte o váš nejoblíbenější podnik

Hlasujte pro svou nejoblíbenější restauraci, hospodu, bar, pizzerii nebo bistro na střední Moravě.

V Přerově se otevřou brány památek. Co bude k vidění?

Přerov - Brány celé řady památek se otevřou během Dnů evropského dědictví, které v Přerově připadnou na víkend 9. a 10. září. Letošním ročníkem se ponese heslo „Památky a příroda“.

Kabelkový veletrh bude poprvé na třech místech!

Jeden termín a tři města, kde se bude pomáhat prostřednictvím největší charitativní akce Deníku: Kabelkového veletrhu.

Opilá řidička převrátila auto na střechu, druhou zastavili policisté

Šestapadesátiletá žena jela v úterý krátce před půl čtvrtou odpoledne ve směru od obce Kozlovice směrem na Radslavice, jízdu však nezvládla.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení