Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Uprostřed minulého týdne jsme vstoupili do Tureckého poháru s prvoligovým Fethiyesporem a hned v úvodu jsme klopýtli.

Do utkání jsme šli v nové sestavě, ve které jsme dosud nehráli a pořádně ani netrénovali a na hřišti to bylo poznat.

Hrál jsem od úvodního hvizdu na místě levého obránce a v průběhu utkání se přesunul na post levého stopera.

Byl to typický pohárový duel. Soupeř se opevnil v obranném valu a spoléhal na své brejky. Nám se podařilo těsně před přestávkou vlastním gólem soupeře jít do vedení a vypadalo to, že budeme utkání kontrolovat.

Ve druhé polovině druhé půle jsme prostřídali pravou stranu zálohy a kluci si zřejmě dostatečně nepředali úkoly v defenzivě, protože jsme dostali po této straně dva navlas stejné góly, kdy hosté využili našeho okna v defenzivě a krutě nás potrestali.

Z naší strany to už potom byla jenom křeč a soupeř vedení ubránil. V této části poháru se hraje jen na jedno utkání, takže domácí porážka pro nás znamená stop pro další účinkování.

Samozřejmě, že vyřazení v domácím prostředí je ostuda, ale v Turecku to není zase něco tak neobvyklého. O den později vypadl z Bucasporem i Besiktas.

Pochopitelně jsme zklamali naše fanoušky, kteří na stadion přišli. Bylo jich samozřejmě méně než na ligu, ale přesto byla návštěva důstojná a my se jim musíme omluvit.

V klubu se zatím naše vyřazení nijak neřešilo, ale sám jsem zvědavý, co bude dál. Přece jen jsme počítali s porcí zápasů v poháru, protože další část se hraje skupinovým způsobem, ale po vyřazení z evropských pohárů nám zůstala už jen liga.

Naštěstí v ní jsme neklopýtli v Rizersporu.

Domácí šli sice v úvodu do vedení díky „sparťanu" Kweukemu, ale nám se, jako už po několikáté, podařilo zápas otočit a díky Weboovi jsme sedm minut před koncem vstřelili vítěznou branku.

V lize se nám prostě daří zápasy otáčet a máme i potřebné štěstí. To se bohužel o středečním poháru říci nedá.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec