VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Trenér Vrba plánuje návrat: V Česku jsou čtyři kluby, které by mě zajímaly

/ROZHOVOR/ Úspěšný fotbalový trenér Pavel Vrba je momentálně bez angažmá. Poté, co předčasně skončil v ruské Machačkale, si užívá volna. Bez práce bývalý trenér národního týmu ale dlouho nezůstane. Jeho jméno je žádané zboží. Není se čemu ani divit, klub, který vedl, sbíral mistrovské tituly. A že jich nebylo málo. Pohár pro mistra zvedl nad hlavu v Baníku Ostrava, Žilině a Plzni, s národním týmem postoupil na mistrovství Evropy. 

13.3.2017
SDÍLEJ:

Trenér Pavel Vrba.Foto: ČTK

„Chci se zapojit do fotbalového dění a trénovat. Zda to bude v nejbližší době, nebo v létě, nedokážu říci. S nikým domluvený nejsem," řekl třiapadesátiletý trenér v exkluzivním rozhovoru pro Deník. „Odpočívám, chodím na besedy, fotbalové zápasy," dodal. Na jedné takové akci byl i v Opavě, kam ho pozval jeho rodinný přítel a bývalý fotbalový rozhodčí Miroslav Ozaniak.

Čtěte take: Co se děje se Spartou? Takhle už to dál nejde, říkají bývalí letenští hráči

Zavítal jste do Opavy, první otázka bude směřovat k ní. Slezský FC sledujete?
Hrál jsem tady za dorost s Baníkem, posléze jsem tu byl s týmem i jako trenér. Opava mi vždy připadala strašně fotbalová, má krásný stadion, vždy to byl zážitek, tady hrát, bavilo mě to tady. Celkově druhou ligu sleduji. Je v ní spousta moravských mužstev, na špici hraje Baník, Sigma, Opava. Na Slezský FC jsem slyšel chválu, hraje dobrý fotbal. Mám radost, že opět pomýšlí na postup do první ligy, navíc z pozice generálního manažera ji vede můj spoluhráč z dorostu Alois Grussmann.

Jaký klub by měl Pavel Vrba trénovat? Hlasujte v ANKETĚ pod článkem.

Momentálně jste bez angažmá, jak si užíváte volna?
Spíše se bavím tím, co se dozvídám všechno o své osobě. Momentálně chodím po akcích, jaká je ta v Opavě. Už jsem byl na besedách, ať se studenty nebo s mladými fotbalisty na akademiích.

Chybí vám nyní trenérský život? A dokážete si představit život bez trenérské práce?
Máte určité období, kdy si chcete od fotbalu odpočinout. Nyní mám delší pauzu, která je pro mě pozitivní. Přiznávám ale, že v brzké době chci opět do fotbalu vstoupit. Zda to bude ještě v tomto měsíci, nebo v létě, není podstatné. Chci se zapojit do fotbalového dění a trénovat.

Prozradíte, zda upřednostňujete zahraniční, nebo českou ligu?
Přiznám, že média mají dobré informace, ne přes mě, ale přes určité lidi. Jsou kluby, které by mě v Česku zajímaly, je to o jednáních, je to o dohodě. Netvrdím, že by bylo něco podepsáno, něco domluveno. Pokud by mě oslovil top klub v Česku, je to pro mě zajímavé. To platí i o zahraničí. V této chvíli je to otevřená věc. Zatím to bude ještě nějakou dobu trvat, kdy žádné angažmá mít nebudu.

Vaše jméno je spojováno i s pražskou Spartou, berete ji jako dobrou adresu pro sebe?
V současné době jsou v Česku tři čtyři dobré a zajímavé adresy. Proto bych nespecifikoval jenom Spartu.

Nepřehlédněte: Slavia míří za titulem. Škoda však přiznal: Vydřené vítězství

Vy osobně jste historicky spjatý s ostravským Baníkem. Ten se vám třeba neozval v době, kdy začala doba jeho restartu?
Sešel jsem se s novým majitelem Baníku. Bavili jsme se o některých věcech. Podle toho, co čtu, co se dozvídám, tak si myslím, že jdou správnou cestou, která byla na začátku hodně bolavá. Byly to kroky, které musely následovat. Přišel majitel, který chce Baník vytáhnout do ligy a myslí i na pohárové zápasy. Baník se momentálně dostává z největších průserů, které měl. Doufám, že to dopadne dobře a Baník bude zase Baníkem. Bazaly už asi ne, ale městský stadion bude znovu vyprodaný. Baníku věřím, je na správné cestě.

Pojďme k vašemu trénování. Je vám bližší klubová nebo reprezentační práce?
Přiznám se, že když jsem byl u národního mužstva, tak mi klubová práce chyběla, ale to jsem říkal vždycky. Práci u národního týmu jsem si užil, vrcholem bylo mistrovství Evropy ve Francii. Bohužel výsledky nebyly takové, jak jsme si všichni představovali. Na druhé straně to byla pro mě obrovská zkušenost. V dané chvíli spíše preferuji klubovou úroveň. Jedná se o dlouhodobou práci, která má jasná pravidla. Kdežto u reprezentace jste závislý na výkonech hráčů v klubech a za jaké kluby hrají, a to je momentálně složitější.

Dá se říci, že práce u národního týmu byla vrcholem vaší trenérské kariéry?
Vždy beru vrcholy jako titul s Baníkem v roce 2004, kde jsem byl asistentem, vrcholem byly tituly v Žilině, tituly v Plzni, účast v Lize mistrů, účast na mistrovství Evropy. Vůbec bych nedefinoval, zda vrcholem bylo mistrovství Evropy, nebo úspěchy na klubové úrovni. Tohle vše je společné. Spíše bych to přirovnával k obdobím, která byla pro mě příjemná jako pro trenéra. Byl jsem rád, že jsem mohl být u toho. Také hráči mi pomohli k tomu, že jsem toho dosáhl.

Váš konec u národního týmu byl plánovaný, nebo šlo o rozhodnutí po neúspěchu na Euru?
Byli jsme domluveni, že mohu pokračovat dál. Ale já jsem preferoval klubový fotbal. Stýskalo se mi po každodenní práci, a ne mít dvakrát za půl roku sraz na sedm osm dní. Chyběla mi klubová práce.

Čtěte také: Kouč lvíčat Lavička o malém Euru: Inspirace? Vítězná cesta Švédska

Byl jste u titulu s ostravským Baníkem, ale po jeho zisku jste musel na Bazalech skončit. Šel jste na Slovensko, do Púchova. Byl to zlom ve vaší trenérské kariéře? Z české ligy jste zamířil do provinčního klubu. Dá se říci, že jste byl na dně?
Přiznám se, že v té době jsem na dně asi byl, protože jsem byl hodně zklamaný. Funkcionáři Baníku mi neprodloužili smlouvu, nechci být konkrétní, ale kdo chce, tak si to určitě najde. Byl jsem zklamaný tím, že to přišlo po obrovském úspěchu, který jsme prožívali za vedení Františka Komňackého, kterému jsem dělal nějaký servis. Hodně si toho vážím, že jsem mohl s ním spolupracovat. Franta mi víceméně zařídil, že jsem dostal nabídku z Púchova. Tam mi začala kariéra hlavního trenéra. Pro mě to byl posun. V tu dobu jsem to ale bral hodně těžce, protože jsem chtěl být spojen s Baníkem, zvlášť po tom titulu. Myslel jsem si, že tomu tak bude. Vedení se rozhodlo jinak a já odešel za dobrodružstvím. Musím upřímně říci, že jak Púchov, tak Žilina byly pro mě úžasná angažmá a hodně rád na to vzpomínám. Púchov byl jednoznačně odrazovým můstkem ke kariéře, kterou mám.

Následovalo působení v Žilině. Vnímal jste tento klub jako následně Plzeň, která byla ve stínu Sparty? Protože na Slovensku vládla Petržalka a posléze Slovan…
Plzeň tehdy ani ještě neexistovala. (usměje se) Historicky na Slovensku byla v té době Petržalka a Žilina, dva kluby, které bojovaly o titul, a na Slovensku to byla top mužstva. Pro mě to byl obrovský posun, díky tomu, že pan Antošík si mě všiml v Púchově a vzal mě do Žiliny. Tam jsem teprve začal poznávat jako hlavní trenér vrcholový top fotbal na Slovensku. Bylo to úžasné období. První titul mi utkvěl hodně v paměti. Několikrát jsme zažili vyprodaný stadion. Vzpomínám si na zápas s Petržalkou, který byl o titul, vyhráli jsme v gólové přestřelce.

Když přeskočíme Plzeň a národní tým, o čemž už bylo hodně napsáno, pak vaším posledním působením byla ruská Machačkala. Jak se vám v Dagestánu žilo?
V Machačkale jsme téměř nežili. Pokud bylo slušné počasí, byli jsme v Moskvě, přesněji v Ramenskoje, to je místo vzdálené asi čtyřicet kilometrů od Moskvy, kde byla báza, kde měl tým kvalitní zázemí včetně výborného servisu. Do Machačkaly jsme jezdili vesměs jen na domácí zápasy, a to dva dny před zápasy.

To muselo být náročné na cestování…
Pro Rusy je to normální věc. V praxi to znamenalo dvě a půl hodiny letu a dva tisíce kilometrů.

Vzhledem k tomu, že jste do Machačkaly jezdili jen na zápasy, nechyběl týmu kontakt s prostředím, vztah k městu?
Sami jsme říkali, že je to obrovský problém, že jsme chtěli být raději v Machačkale, abychom byli více spjati s krajem a lidmi, kteří tam žijí a klubu fandí. Ale když jste chtěli přivést zahraniční hráče, tak ti moc v Machačkale být nechtěli. Bylo to přizpůsobeno už historicky tomu, že v Ramenskoje se více trénovalo i v minulosti. Bylo to už z doby Eto'a a Roberta Carluse a těchto dalších velkých hráčů, kteří žili v Moskvě.

Psali jsme: Hledá se kouč! Fotbalové léto bude ve znamení rošád

Považoval jste angažmá na území Dagestánu za exotické?
Vůbec ne. Stačilo vidět zápas Rostova se Spartou, který jasně ukázal, že ruská liga je na vysoké úrovni. Byl jsem v klubu, který hrál ruskou ligu, měl ambice. Samozřejmě že v první fázi to bylo pro mě hodně těžké, ale zvykl jsem si. Za tohle angažmá jsem hodně rád, beru to jako obrovskou zkušenost. Málokdo zažije to, co jsme zažili my. Z tohoto pohledu vnímám ruskou ligu jinak, než když jsem tam šel.

Asi jedním z největších skalpů, které jste získal, byl ten v Petrohradu…
V lize jsme s nimi hráli 2:2 a v poháru vyhráli 4:0. To byl mimořádný zápas jak pro mě, tak Machačkalu, sedl nám jak výsledkově, tak i tím, že jsme ho zvládli fotbalově velice dobře. Řadím to k nejpovedenějším utkáním ruského angažmá.

Byl předčasný konec v Machačkale pro vás velké překvapení?
Bylo to pro mě překvapení, protože jsme nic takového netušili. Na druhé straně, když dnes vím, že tam skončilo dvanáct třináct hráčů, už to takové překvapení není. Majitel klubu se ho rozhodl prodat, přišel nový. Ten se rozhodl, že ligu bude hrát jen s některými hráči a zahraniční nechce. Bylo to jeho rozhodnutí, které jsme museli akceptovat. Na druhé straně musím říci, že Machačkala vůči nám dodržela veškeré závazky, které měla.

Vrátil byste se do Ruska, kdyby přišla nabídka?
Nebudu tvrdit, že bych se do Ruska nevrátil. Dnes bych nešel do ruské ligy, jak tomu bylo po mistrovství Evropy, kdy jsem nevěděl do čeho jdu, jak to tam funguje. Z tohoto pohledu ruskou ligu znám, vím, které kluby jsou pro mě zárukou toho, že bych do toho šel. Dnes bych některé kluby odmítl, jako třeba Tomsk.

Máte na angažmá v Machačkale vzpomínku, která vám utkvěla v hlavě?
Spousta věcí byla kuriózní. Například někdy letíte na zápas v absolutním komfortu, a někdy letadlem, kdy máte krabici s dresy doslova u nohou. To jsou věci, které tam probíhají. Ale vše jsem vnímal kladně.

Měl jste v Rusku čas na něco jiného než na fotbal?
Přiznám se, že když jsme byli v Ramenskoje, tak jsme do Moskvy moc nejezdili, protože cestování je v Rusku šílené. V Machačkale jsme poznali oblast, byli jsme se podívat i na historické části Dagestánu. Z tohoto pohledu to bylo hodně zajímavé nejen fotbalově.

Nepřehlédněte: Ukončí Strachová po sezoně kariéru? Jasno o budoucnosti už má

Autor: Roman Brhel

Jaký klub by měl trénovat Pavel Vrba?

Opět Plzeň

13 %

Spartu

5 %

Slavii

0 %

Liberec

1 %

Jablonec

1 %

Baník Ostrava

76 %

Jiný český klub

2 %

Nějaký zahraniční klub

1 %

Hlasovalo: 477

Anketa byla ukončena

13.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Účastníci Tenisové akademie Petra Huťky bavili v neděli odpoledne Přerovany.
AKTUALIZUJEME
26

Umělci bavili Přerov: letos poprvé bez hymny

Ilustrační foto

Auto vrazilo do vodárenského domku, tři zranění

Právě jsme se narodili. Mrkněte se na nás

HLASUJTE V ANKETĚ / Díky vstřícnosti přerovské, olomoucké, novojičínské a meziříčské porodnice vám přinášíme fotky nejmladších obyvatel Přerovska, Hranicka a Lipnicka. Každý týden náš fotograf objíždí spolupracující porodnice a fotí nově narozená miminka.

Splněné sny se zlatou tečkou. Plášek a Hanák ovládli mistrovství světa

Pro jednoho životní zážitek, pro druhého už tak trochu rutina. Oba ale nyní slaví obrovský úspěch a do paměti se jim vryly nesmazatelným písmem společné zlaté vzpomínky.

AUTOMIX.CZ

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

/FOTOGALERIE/ Na vozech mají heslo Pomáhat a chránit, nicméně i oni potřebují občas pomoc. Vidět policejní auto - ať státní či obecní policie - v nesnázích je sice trochu nezvyklé, ale občas k tomu dojde.

Bouřka v Přerově shodila strom na auto

Noční bouřka, kterou provázel vítr a liják, měla za následek pády stromů a větví komunikaci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies