Podivné přepadení

Stejně tak to asi vidí kriminalisté, kteří po ohledání místa činu a vyslechnutí svědka pustí do světa obligátní zprávu tohoto typu: Včera přibližně v 11.30 vstoupil do sázkové kanceláře na té a té ulici maskovaný muž. Pod pohrůžkou užití střelné zbraně přinutil obsluhu kanceláře k vydání hotovosti. Nikdo nebyl zraněn, pachatel z místa činu utekl. Konec, tečka.

Podobnou zprávu hlásila jedna policejní tisková mluvčí před asi čtyřmi lety. Případ se ale lišil v tom podstatném ohledu, že se o něco později dostal znovu do sdělení pro tisk, tentokrát už ne coby loupež, ale krádež a podvod.

Co se tedy stalo? Jistá Erika, dívenka, která pracovala v údajně přepadené sázkové kanceláři, totiž nebyla obětí, nýbrž spolupachatelkou. Zloduch, který jí prý, jak rozechvělým hlasem vyprávěla, mířil do obličeje pistolí, byl ve skutečnosti její dobrý známý, jistý Jozef ze Žiliny.

Zatímco Jozef makal na stavbě, Erika si kousala nehty za pultem kanceláře. Oba spojoval pocit nedocenění. Když si tak o tom pocitu jednoho večera povídali v baru, napadlo Eriku, že by se dalo snadno nafingovat přepadení.

Šlo to dobře; Jozef a Erika si pomocí SMS–ky sdělili, kdy je v kanceláři prázdno, „lupič“ vešel dovnitř, zamračil se zpoza naražené čepice na nekvalitní kameru a sehrál scénku přepadení. Erika mu ochotně vydala třicet tisíc.

Chybou bylo, že se Jozef na ubytovně pochlubil náhlým zbohatnutím. Kolega zedník neunesl tíhu závisti a druhého dne zatelefonoval na policii. Anonymně, samozřejmě…

Jelikož hrubý popis ze záznamu mizerné kamery na Jozefa celkem seděl, policisté si ho proklepli. A Jozef, jelikož byl klempíř a nikoliv profesionální lupič, vše přiznal. Nejdřív jen sám za sebe, pak ale prozradil i údajnou oběť. Oba byli odsouzeni k dlouhýmpodmíněným trestům.